Je to tedy žádoucí změna konceptu, že naše letectvo dostane vrtulníky skutečně osvědčené v boji. Aby žádný boj nemusel nastat, musí být ozbrojená síla připravená a hlavně věrohodná.
Tiché rozjímání
Miloš Zeman skrze viceprezidenta Ovčáčka vzkázal, že 17. listopadu bude doma tiše rozjímat. Ani Andrej Babiš zřejmě nikam nepůjde, oba ale den předem navštíví Slovensko a zúčastní se tamních oslav.
Bude to jistě předmět uštěpačných poznámek, ale faktem zůstává, že oba byli cílem nechutných útoků. Patetická šaškárna s hozením květin do koše z loňského roku je skvrna hanby na oslavě pádu hanebného režimu. Nedostatek respektu, to je známka politického primitivismu. Jiná věc je, že jako hulvát a chrapoun se chová sám prezident, nicméně právě 17. listopadu by se měla ctít zásada „nejsme jako oni“. Je to bohužel špatná vizitka politické kultury, že se řádně zvolení političtí předáci musí skrývat před útoky agresivní menšiny. Bohužel zhrubnutí a zburanštění politiky se stává obecným jevem zdaleka nejen v naší domovině.
Přišlo to po svatém Martinu a ten bílý kůň je - večer dvanáctého - ještě hodně umolousaný, mokrý, nicméně bělobu nezapře. Večer jsem ještě stihl pejskovskou procházku po tmě. Pejskové běhají po louce a já je chytám do toho místa na sítnici, kde sice vidím neostře, ale v šeru nejlíp. Jsou to takové bílé mátohy v temnotách. Jestli sníh vydrží, budou to neviditelní sněhuláci.
Jenže já na ně vyzraju, někde v garáži mám ve škatuli svítící obojky. A budou z nich světlušky, já jim ukážu!
Tedy, ony se ukážou. Jedna modře, druhá červeně.