A jsme u jádra věci. Volby a stranický systém nestačí k tomu, aby demokracie fungovala. Aby fungovala je nezbytný aspoň minimální respekt k politickému soupeři, který možná momentálně zvítězil, ale nemusí to tak být napořád. Obstrukcemi s e opozice natlačila do hodně nesympatické role: za tohle vás platíme, řekne si volič. Vzápětí pak vládní strana dokáže, že jedni jsou za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou.
Pak se mudrcové diví, proč jsou tak populární protestní strany. Je kupodivu, že za třicet let do vyšších pater politiky neproniklo poznání, že na podobná divadla není volič zvědavý a volí pak toho, kdo aspoň odpředstírá, že mu jde o výkon.
V tomhle vyniká Nora. Při snídani leží na křesílku, podřimuje a počká, až si dopiju kafe a přečtu ranní zpravodajství. Ožívá poté, kdy vstanu, abych se osprchoval, oblékl a přichystal na procházku. Kdybych měl sloužit jako její poradce, řekl bych: prokazatelně nejvíc ty procesy uspíšíš, když zůstaneš na křesílku a budeš podřimovat, dokud pán nesejde ze schodů a neřekne jde se. Nejsem její poradce a ona koná podle své volby. Chodí za mnou, to by ještě nebylo to nejhorší. Chodí ale přede mnou a vůbec nejčastěji si lehne tam, kudy nutně musím při všech těch ranních činnostech projít. Křižovatka koupelna – ložnice – pokoj, to je její stanoviště.
Snadno bych mohl dokázat, že je to nejhorší možné stanoviště, pokud jde o urychlení ranních procesů. Stačilo by vzít stopky a změřit, jak dlouho mi potrvá ranní procedura se psem na křižovatce a bez psa. Tohle by bylo jednoduché. Ale jak výsledek takového měření vpravit do psí kotrby?
To je velmi obtížné, ba nemožné. Pročež pes leží každý den na křižovatce.