 |
Pošetilé byly předpovědi, že prezident Miloš Zeman oznámí na slavnostním večeru ve Vladislavském sále 28. října svoji abdikaci. Ceremoniál se odbyl důstojně, svůj dlouhý projev přednesl prezident jako vždy spatra, tentokrát v sedě, nicméně řády předával ve stoje. Výběr 42 dekorovaných živoucích i in memoriam s malými výjimkami nebudil nevoli. Osobně mě potěšilo ocenění fotografa Jana Saudka, za komunistů zavrženého, oficiálními uměleckými kruhy po převratu opomíjeného, zato celosvětově uznávaného.Projev prezidenta byl klidný a věcný, pokud měl v sobě nějaké hroty, pak namířené proti závisti a v tom bylo možno s ním souhlasit. Osobní polívčičku si ohřál prezident jen jednou, když v projevu – aniž ho přímo jmenoval – napálil Karla Steigerwalda, který má v Reflexu svoji rubriku s hnojometem trvale namířeným na Hrad.
Bylo to takové ticho před bouří, která se dá čekat kolem kulminujících připomínek událostí před třiceti lety. Ty se přelijí do Vánoc a po Novém roce život poplyne zvolna dál...
|
|
Máme vchodové dveře a pak dveře ze zádveří do předsíně. Chystal jsem se s pejsky na procházku, to je důležité: vycházel jsem z domu a provozoval kontrolu typu K+M+B (klíče + mobil + brejle). Důležitý detail, v kritickou chvíli byli psi, já, brejle, klíče i mobil venku.
Zavřel jsem domovní dveře a pak jsem si vzpomněl, že ještě něco musím pořídit a chtěl jsem se vrátit. Odemkl jsem domovní dveře, ale ty vnitřní dveře zaklaply, zamkly se a nešly otevřít.
Dohromady se nic nestalo, zavolal jsem zámečnickou pohotovost a pan zámečník přijel a dveře otevřel. Ale maloval jsem si, jaké rodeo by nastalo, kdybych byl venku já a pejskové uvnitř a hlídali by tam mobil…
No, sousedi byli doma a taky mají mobil a šlo by od nich zavolat zámečníkovi a pejskové by to doma přežili, ale… copak to není pěkné, když je malér, malovat si, o co horší by mohl být?