To vše by zavdalo důvod k obvyklému sebelítostivému fňukání.
Vezměme to ale takhle: v roce 1918 se zhroutil evropský řád, rozpadla se impéria ruské, německé, rakouské a turecké, a Češi a Slováci se vydali na pochod do novodobé historie. To je nesporně důležitý historický moment a je třeba si ho vážit a intenzivně vnímat jeho význam. Tehdy se nedalo tušit, jak složitá to bude cesta a jaké nástrahy na ní čekají. Naše politické reprezentace nezvládly Pithartův dvojdomek, ten by mi připadal jako nejrozumnější řešení, ale reálně to nešlo a nemá smysl nad tím naříkat. Teď jdeme každý sami, nicméně nezapomínejme, že ty první kroky byly společné, že to společenství prospělo nám oběma a že tedy bychom se měli ohlížet bez trpkosti, s hrdostí a taky se vděkem k těm, kdo se o ten první společný krok zasloužili a umožnili ho.
Takto vidím význam svátku osmadvacátého října.
Ty dvě bestie mrňavý zase hrabaly na louce myš a předstíraly, že jsou hluché, když jsem na ně volal a pískal. Takže jsem se rozhodl je vytrestat. Nasedl jsem do auta a jel pryč. Hned přestaly dolovat a utíkaly za mnou, až jim uši vlály.
Chtěl jsme je opravu vytrestat a tak jsem přidal. A ty dvě? Myslíte, že usedly a daly se do pláče a naříkaly, ó, náš pán nás opustil, co s námi chuderami bude v tom širém světě?
Otočily se a vrátily se na louku kopat myš.