 |
Poslanecká sněmovna se postavila za Izrael a odsoudila antisemitismus. Je to správné a je to v duchu tradice, kdy ještě Československo, samo ohrožované, podporovalo antisemitismem ohrožený Izrael.
Sněmovna schválila důležitou rezoluci. V podtextu se postavila proti narůstajícímu trendu v Evropské unii. Anti-izraelismus je zahrnut do arzenálu pokrokové ideologie. Izraelští vědci jsou vylučováni z vědecké komunity, konjunkturu mají spolky organizující bojkot izraelského zboží. Roste počet rasistických útoků a nezřídka i vražd a úřady jsou laxní k vyšetřování. Na Západě, který jsme si před třiceti lety idealizovali a po pádu komunismu jsme se mu snažili přiblížit co nejdřív. A není náhodou, že námitky proti usnesení přišly ze strany komunistů, ti se jen drží zavedené linie, ale také od Pirátů. Ano, být proti Izraeli je pokrokové.
V pozadí takového postoje je lež, že arabská nenávist vůči Izraeli není projev rasismu. Ovšem, že je to projev rasismu. Osmanská říše oficiálně zanikla roku 1922 a kromě zbytkového Turecka na jejím území vzniklo dalších třiadvacet státních útvarů, včetně Britského mandátu Palestina, kde se už tehdy konstituoval budoucí stát Izrael. Tyto nástupnické útvary měly každý svůj individuální vývoj, ale žádný se nepotkal s tak zuřivou nenávistí jako právě Izrael. Jen vžitý a nevykořenitelný antisemitismus vede státy Blízkého východu k menšímu či většímu nepřátelství, přičemž kupříkladu íránské postoje jsou do té míry nepřijatelné, že je hanba OSN, když takový stát nevyloučí ze svých řad – z praktického hlediska je to pochopitelné, protože by musela takových výtečníků vyloučit víc.
Zpět k poslednímu usnesení sněmovny – krom odsouzení bojkotu (ten bojkot se líbí progresivním Pirátům) podpořila právo Izraele na obranu. I to je důležité a zavazuje to i naši vládu k pevnému postoji, až zase Palestinci poženou tisícihlavé takzvaně neozbrojené zástupy, aby zaplavily izraelskou hranici. Nepřátelským antisemitským postojem k Izraeli si progresisté zahrávají s genocidou. Ale to si nejsou schopni uvědomit, jako Arabové nejsou schopni ze sebe vypudit nenávist vůči Židům.
|
|
Byli jsme na tu záchranu dva, tedy já a Nora… i když, po pravdě řečeno, Nora se záchrany účastnila spíš svou neúčastí. Stalo se to v Břežanech. V úvodní části Keltského parku je tam moc pěkné jezírko, z jedné strany rákosí a vodní rostliny, ze strany od obytných domů schodiště. Naši pejskové tam rádi po těch schodech běhají a přísně pozorují kachny. No a včera koukám – Nora pozoruje něco u svých nohou. Jdu se podívat a divím se, že ta kachna plave kraula – a pak mi došloo, že to není kachna, nýbrž holub. Nejspíš spadl do vody a křídly se snaží vydrápat se na schod. Marná snaha.
Vylovil jsem chudáka holuba – za pasivní asistence Nory. Posadil jsem ho na balvan – jsou tam moc pěkné balvany na jedné straně jezírka. Seděl a ani nedutal, jen pomrkával očkama. Nora na něho koukala. Šli jsme tedy pryč a až po procházce jsme se šli podívat, on tam pořád ještě seděl. Zachránili jsme ho? Snad ano. Víc jsme ale pro něho udělat nemohli, přinejmenším mě nic jiného nenapadá.