 |
Premiér Andrej Babiš podpořil rozšíření obou našich atomových elektráren, jak v Dukovanech, tak v Temelíně. Dostavba se musí prosadit, i kdybychom měli porušit evropské právo, řekl doslova. Ve stejnou dobu se veřejně vyjádřil ve stejném duchu ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Je si skoro jistý, že nás rozšíření Temelína nemine, řekl doslova v rozhovoru se serverem iDnes. Navíc řekl Babiš, že jsme rozšiřování atomové energetiky zaspali.Zaspali. To není to správné slovo. Náš systém je nastaven tak, že se nedá postavit prakticky nic. Stejně jsme zaspali stavbu dálnic, zaspali jsme rozvoj železnic, zaspali jsme výstavbu bytů. S několika málo výjimkami, jako je skandálně předražený tunel Blanka v Praze, se v Česku za třicet let nepostavilo prakticky nic, co by překračovalo rozměr nějaké běžné údržby. Proto můžeme být klidní a řeči o vzdoru vůči evropskému právu nás nemohou vyvést z míry. Nehrozí, že na nás Brusel pošle nejezdící německé tanky Leopard, osazené vojáky v těhotenských uniformách. Žádné atomové elektrárny se stavět nebudou, protože se nebude stavět nic. Kdyby totiž v našem systému bylo možné něco s velkým rozměrem a rozmachem stavět, už dávno by se to stavělo – to je ta prostá logická úvaha.
Nicméně záměry pánů Babiše a Havlíčka jsou správné. Ty politické síly, které jakýkoli civilizační rozvoj sabotují, se rády odvolávají na vědu. Přitom právě vědci podporují jadernou energetiku. Vědci podporují genetické inženýrství – kdybychom se měli podívat do jiné oblasti, na zemědělství. Věda a rozum jdou dohromady, bohužel vítězí pověry a fanatismus. Ten nedovoluje žádný rozvoj a tudíž tato vláda i příští vlády budou dělat zrovna to, co dělaly doposud všechny vlády předchozí: budou to vlády udržovací, které budou státní stroj udržovat jakž takž v jakémsi přijatelném chodu.
Což zase není tak úplně špatné.
Zeman do nemocnice Prezident Miloš Zeman jde do nemocnice. Když jde někdo do nemocnice, sluší se mu popřát brzké uzdravení. Jelikož podle sdělení svého i svého viceprezidenta je zdráv jako řepa, není mu co popřát.
|
|
V úterý měla Ljuba představení monodramatu Margarite ve Werichově vile. Po představení se vrátila domů, pochopitelně v noci, načež zjistila, že si nechala v šatně mobil. To je něco jako kdyby Vinnetou nechal svůj váček s medicinou v ležení Sioux Ogalalla na Hot Watters viset na větvi šípového stromu. Aktivovali jsme vyhledávátko a první úleva – mobil neopustil areál Werichovy vily. Aspoň něco. Ráno se tam Ljuba vypravila a mezi tím mobil našla uklízečka a odevzdala ho v kanceláři, takže konec dobrý, všechno dobré.
Až na to, že jsem večer tahal papíry z peněženky a najednou koukám, kdepak je legitimace a řidičák? Už dávno to jsou jenom plastové kartičky. Kdypak jsem je potřeboval naposledy? Řidičák jsem npoledy ukazoval v půjčovně automobilů v bretaňském Brestu a legitimaci ukazoval na letišti v Lyonu. Dokumenty nemají žádné ukazovátko, aby prozradily, kde se nacházejí. Temná beznaděj zahalila moji duši a halila ji do chvíle, než Ljuba oba dokumenty našla v tajné kapsičce ve šrajtofli.
A co pejskové? Proč je toto povídání ve psí rubrice? Když něco hledáte, máte psí náladu. A když to najdete, radujete se a pejskové se radují s vámi.