Mnoho nepravostí se dostalo na světlo boží díky zákonu, který ukládal úřadům povinnost podávat občanům informace. Jistě ale také týž zákon otevřel cestu kverulantům a rozumprdům, kteří si z šikany úřadů udělali hobby.
Podle Oldřicha Kužílka z Otevřené společnosti jde o největší zásah do práv občanů na svobodný přístup k informacím od sametové revoluce. Je-li tomu tak, potom je to opravdu pikantní příspěvek k oslavám převratu v roce 1989.
Že jde o omezení práv občanů, je nabíledni. Potíž je v tom, že se všechno dá zneužít, jak právo získat informace, tak právo informace upřít. Podotkněme, že jde o vládní návrh zákona, tedy nejde o zákon schválený oběma komorami parlamentu a podepsaný prezidentem republiky. Ten zákon teď půjde k projednávání a to je, jako by ho hodili do pračky a pak drtičky a pak do míchačky na beton, takže bůh ví, co z něho vzejde. Vláda coby jeho předkladatel by měla věrohodně doložit, jak byl stávající zákon zneužíván. Novinka přináší takové vymoženosti jako možnost prodloužit lhůtu na odpověď anebo povinnost složit jakousi kauci.
Základní otázka ale zůstává, co by se mělo více prosazovat, práva občanů anebo nedotknutelnost úředníků?
Gari a Nora milují Eliáška. Chlapeček, nyný osmnáctiměsíční (bez několika málo dnů) je poučen, že se pejskové neštípou a nestrkají, nýbrž hladí a je žádoucí k nim přiložit tvářičku a laskat se s nimi. To samozřejmě mají rádi.
Takže to vypadá tak, že maminka s Eliáškem přicházejí a pejskové se vyhrnou ze dveří, Eliáška vítají, jenže Gari chce vítat víc a na Noru zaštěká a aby dala najevo, že to myslí vážně, kousne ji. Sice málo, jen demonstračně, ale ty zuby tam jsou.
Načež se Eliášek vyleká a brečí.
Ony ty slzy jdou s láskou dohromady, ale jv jiném smyslu. Teď je to láska, lekání a slzy.
Bude nutno poučit pejsky.