 |
Česká politická reprezentace většinově odsuzuje poslední politický tah prezidenta Trumpa, který nedokázal zabránit Turecku v invazi do Sýrie, namířené proti Kurdům, americkým spojencům ve válce proti islámským extremistům.
Syrský problém je guláš s tolika kuchaři, že je nemožné rozeznat v tomto sporu, komu náleží bílý a komu černý klobouk na hlavě. Jedno je ale jisté, že Černého Petra největšího padoucha třímá v ruce Donald Trump.
Jak už to bývá, chyba se jistě stala dávno před tím, než invaze oficiálně začala. Kdyby Trump pečlivě a hlavně s pochopením četl Puzzova Kmotra, věděl by, že musí udělat všechno pro to, aby Erdoganovi přistřihl křídla. Trump si nechal líbit, že Erdogan koupil od Rusů protiletecký systém. To byl kopanec do křehké stavby mezinárodní bezpečnosti. Teď by měl následovat jediný logicky krok – a ostatně byl už naznačen, totiž tlak na Turecko ve smyslu vyloučení z NATO. Turecká agrese jistě vyvolá nějakou odezvu Ruska, které je mentorem Sýrie. Sama Sýrie ovšem dává od napadených Kurdů ruce pryč, takže se Rusové budou i nadále držet zpátky. Riziko napětí tady rozhodně je, prudce stoupá napětí s dalším členem NATO, totiž Řeckem.
Je možné, že nakonec si velmoci podají ruce a Trump s Putinem dovolí Erdoganovi obětního beránka – Kurdy – podříznout. Bude to ještě větší padoušství, než v novodobé historii bylo urvání Kosova od Srbska. Kdo by souhlasil s tímto ukřižováním, těžko může odsuzovat ruskou invazi na Krym. Dokonce jinak: Rusové mají pro své znásilnění mezinárodního práva mnohem silnější argumenty, než má Erdogan svým tažením proti „teroristům“, kteří byli donedávna efektivní spojenci svobodného světa.
Evropa pro Kurdy neudělá nic. Je příliš zaměstnána bojem proti plastovým brčkům a úsilím zničit svoji energetiku a průmysl. Paralela Erdogana s Hitlerem je neodolatelná. Turecký diktátor se také volně pohybuje ve slabošském prostředí. Jednou také narazí, ale bude to strašně bolet. Všechny zúčastněné.
|
|
Slovo, to je soubor zvuků, podstatný je význam za zvuky skrytý. V tomto smyslu i gesto je slovo. Mluvíme taky o řeči těla. A tím se dostáváme k pejskům.
Pejskové se vyjadřují hlasově, taky řečí těla. Bingo, po dlouhém leč nezbytném důvodu jsem u jádra sdělení. V poslední době, tak půl roku, nejdéle rok nazpátek, mě Nora oslovuje způsobem dříve neznámým. Přijde a otírá si mi levou tvář o nohu. Znamená to – pane, dej mi dobrůtku.
Dobrůtka, to bývá nějaký ten pamlsek ze psího obchodu anebo kus sejra – za tím účelem kupuji plátkový sýr brandovaný Tesco (tahle firma prodává ve svých Tesco prodejnách laciné nechutné produkty, proto volám: Tesco nebrat!). To co Nora provádí je něco podobného, co dělají kočky. Od koček to neodkoukala. Nikdy neviděla kočku jinak než odzadu, prchající a posléze šplhající přes plot.
Jak to vzniklo, to slovo? Odkud se vzalo spojení tvář tisknutá k noze – šmejdový sýr Tesco v ledničce? Muselo to jít ze dvou stran: Nora chápe, že to funguje a proto to dělá a já rozumím, co tím chce říct, když mi tiskne hlavu k noze.
Možná, že jí firma Tesco někde za bukem dala školení, možné to je, dokázat to nemohu.