Při pohledu na vlajku si nejdřív řekne, aha, to bude nacionalistická SPD slibovat, že definitivně rozdrtí všechny cizáky, od Bruselu po Zanzibar, propíchá gumové čluny v Středozemním moři a to vše za předpokladu přímé demokracie a vyměnitelnosti všech politiků, s výjimkou přátel pana Okamury. Pak volič zbystří a všimne si, kde ta vlajka plápolá. Nikoli nad Reichstagem, nýbrž nad shromážděným davem. Pochopí a zaraduje se: No ano, vlajka nad davem, to jsem už viděl, tak konečně se Milión chvilek pro demokracii zhmotnil do politické strany, která v následujících volbách smete babišovsko – benešovsko - zemanovskou oligarchii podporovanou rusko-čínským imperialismem!
Tak ne. Milión chvilek zatím organizuje ještě mohutnější demonstraci a na ni přinese vlajku o větším počtu čtverečních metrů, uvědomí si zmatený volič. Strany jsou jinde. Pátrá tedy dále.
Slogan Země, která vítězí má pod-slogan: kampaň za změnu. Tak jaká je ta změna?.
Daňové volno pro rodiče, jejichž partneři pobírají rodičovský příspěvek. Aha, v tom je rukopis paní Maláčové, která vyhodí Hamáčka ze sedla, aby měla volnější přístup ke státní kase. Volný lístek na vlak do Evropy pro osmnáctileté, tak to vypadá na piráty. No a nakonec přijde rozvoj elektromobility a dotační politika ve prospěch krajiny a v reakci na klimatické změny.
Konečně vím, na čem jsem, uleví si zmatený volič. Bursík se vrací! Odskáče to zase Šumava, padne to, co ještě zůstalo stát, ale zelená bude aspoň politika, když už Šumava bude černá.
V poslední fázi bádání si všimne volič takového divného háčku nad písmenem S. Ona je do nějaká ODŠ, ta se tu hlásí? Že by to byl konečný průnik demokratických sil?
Ale ne, pane volič.
To je konzervativní ODS pana profesora Fialy, podzim 2019 a ten pták se jaksi smrsknul, až je z něho háček nad Š. Aspoň něco...
Slovo, to je soubor zvuků, podstatný je význam za zvuky skrytý. V tomto smyslu i gesto je slovo. Mluvíme taky o řeči těla. A tím se dostáváme k pejskům.
Pejskové se vyjadřují hlasově, taky řečí těla. Bingo, po dlouhém leč nezbytném důvodu jsem u jádra sdělení. V poslední době, tak půl roku, nejdéle rok nazpátek, mě Nora oslovuje způsobem dříve neznámým. Přijde a otírá si mi levou tvář o nohu. Znamená to – pane, dej mi dobrůtku.
Dobrůtka, to bývá nějaký ten pamlsek ze psího obchodu anebo kus sejra – za tím účelem kupuji plátkový sýr brandovaný Tesco (tahle firma prodává ve svých Tesco prodejnách laciné nechutné produkty, proto volám: Tesco nebrat!). To co Nora provádí je něco podobného, co dělají kočky. Od koček to neodkoukala. Nikdy neviděla kočku jinak než odzadu, prchající a posléze šplhající přes plot.
Jak to vzniklo, to slovo? Odkud se vzalo spojení tvář tisknutá k noze – šmejdový sýr Tesco v ledničce? Muselo to jít ze dvou stran: Nora chápe, že to funguje a proto to dělá a já rozumím, co tím chce říct, když mi tiskne hlavu k noze.
Možná, že jí firma Tesco někde za bukem dala školení, možné to je, dokázat to nemohu.