Důvěryhodný Klaus

Václav Klaus dosáhl na nejvyšší příčku žebříčku nejdůvěryhodnějších politiků. Samozřejmě ten mladší, protože od doby vyhlášení amnestie za účelem profackování justice by jeho otec tak vbysoko asi nedosáhl. Je to zajímavá sestava, ten žebříček : po VKml jde Babiš, pak Bartoš, Okamura, Hamáček a Filip. Je to zajímavá věc, ta důvěra. VKml nepředvedl zatím nic, co by si zasloužilo důvěru, krom toho, že se nechal vyhodit z ODS poté, co dal do souvislosti Evropskou unii se sestavováním židovských transportů při německém holocaustu. On sám z toho musí nutně mít radost. Že jeho Trikolóra překoná pětiprocentní hranici pochybuje dnes málokdo z pozorovatelů politické scény. Nevraživým okem ho musí pozorovat jeho následovatel na žebříčku Okamura. VKml mu luxuje voliče, jako v Rakousku Kurz přetahuje voliče Svobodných. Hlásá více méně totéž, ale jaksi uhlazeněji a to mají Češi rádi.
Příští sobotu smutek
Původní bombastický projekt pohřbu Karla Gotta na lafetě se transformoval do důstojné klidné podoby a je to dobře. Státní smutek je vyhlášen na příští sobotu. Dominik Duka bude ve Vítu sloužit mši a Tomáš Halík kvůli tomu puká vzteky. Tak se stalo, že z něčeho tak lidsky přirozeného, jako je smrt, se stalo politikum. V této souvislosti ale dlužno podotknout, že bezpochyby drtivá většina lidí to jako politikum nevnímá. Měli Gotta a jeho písničky rádi a je jim líto, že umřel. Budou na něho vzpomínat jistě i dlouho potom, až po dnešních hnojometčících neštěkne pes.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz

Když se blbě spí

Probudil jsem se v pět a ne a ne zase usnout. Pak se to začalo dařit – a už jsem skoro usnul, když začal pes chrápat. Nevím, zda to byla Gari nebo Nora. Mají svoje pelechy na druhé straně místnosti, takže jsem zdroj nedokázal rozeznat. Celkem vzato, je to jedno, zdali to byla jedna nebo druhá. Začala lehýnce chrápat, spíš pochrupovat, maličko, ale dost na to, aby mě to vytrhlo z usínání. Napadlo mě, že budu muset vstát, jít k ní a pohnout pelechem. Jenže to přestalo a já zase začal usínat, načež se všechno opakovalo.

Jak to ale bylo? Rušil jsem ji ze spánku já svým převalováním, anebo rušila ona mne? Byl to začarovaný kruh, nebo náhodný souběh ranní nespavost?
Život zodpoví každou otázku, vše vyřeší: já tady píšu do Hyeny a obě potvory spí jak zařezané.