 |
Aktuální vláda je špatná. Především je slabá, je pod tlakem pomateného monarchy, který má v hrsti ministerského předsedu. Vládní stranu ANO podporuje sociální demokracie rozvrácená vnitřními spory. Ta vnucuje slabému premiérovi ekonomicky neúnosné úplatky voličům v naději, že při příštích volbách se nad ní smilují a odklepnou jí další čtyři roky přežívání poblíž balíku státního rozpočtu. Odpovědnost za ten stav padá na Andreje Babiše. Ten připustil, aby jeho privátní problémy zatížily státní záležitosti a nedokázal nastalé situaci čelit ničím jiným, než kňučením o účelovkách a rozdáváním koblih.To jsou fakta. Čas ale plyne a pomalu se suneme do dalšího předvolebního a posléze volebního a nakonec povolebního období. Pohled na poslední výsledky průzkumů, tentokrát jde o agenturu Median, ukazují, že žádné velké změny nejsou v dohledu. Babišovo ANO upevnilo svoji pozici, přesněji řečeno, upevnilo ji na hranici třetinového podílu z koláče. Na nějaké bezkoaliční vládnutí nemá pomyšlení. Pak tu jsou dvě formace s dvouciferným skóre, Piráti a ODS. Zbývají prťajzlíci s nozdrami nad hladinou ponoru, tam zřejmě definitivně spadli sociální demokraté.
Pokud by to tak mělo zůstat, a nikde není psáno, že zůstane, jsou dvě možnosti.
Bez ANO to nejde, v tom se situace nemění. Otázka zní, s kým ANO čili Babiš půjde. Vzhledem k tomu, že nemá žádný program a je mu jedno, jakou cestou se vydá, sáhne po podpoře kohokoli. Jak s Piráty, tak s ODS dá dohromady ne pohodlnou, ale vcelku bezpečnou podporu. S Piráty půjde nadále doleva, vstříc propastné zelené evropské budoucnosti. Tipuji, že tuhle variantu nakonec zvolí, ale je to jen odhad nic víc. S ODS se pokusí jít proti větru, stočit kormidlo doprava a pak by mohl přemýšlet o tom, že by stát mohl být aspoň trochu efektivní, aspoň trochu jako rozumně řízená státní firma – což není v žádném ohledu. To je jedna možnost.
Anebo to zůstane tak jak to je teď, bude sedět na podpoře Japoncových českých šovinistů a čistě českých šovinistů a zbytkové sociální demokracie.
|
|
Není to tak, že mě pejskové bouřlivě vítají pokaždé, kdy se z pole role vrátím domů. Ano, když není nikdo doma a vrátím se dejme tomu odpoledne, to skáčou a kroutí se a povykují a dávají najevo náramnou radost. Když je ale doma Ljuba a já se vrátím domů večer, jako to bylo včera, chovají se, zdvořile řečeno, zdrženlivě.
Kdybych měl být upřímný, někdy se na mě z vysoka vykašlou.
Ono jak kdy. Tak k tomu včerejšku. Gari, ta byla někde zalezlá a ani nepípla. A Nora? Taky nebyla nikde vidět. Slyším ale nějaký podivný zvuk, jakési bubnování. Šel jsem se tedy podívat: ležela na kanapi a vrtěla ocáskem a ten ocásek tepal do kanape a to bylo to bubnování.
Bubnování jako výraz radosti. Taky dobrý, musím to ocenit.