Věc se tedy má tak, že Babiš čerpal devadesát milionů ročně díky legálnímu podfuku s korunovými dluhopisy – až letos prošel přílepek k sazbovému balíčku. Také dotace na Čapák byl podfuk, ale jako trestný čin to podle Městského státního zastupitelství nelze kvalifikovat. Je to obrovská blamáž pro demokratickou opozici, která svou mantrou o trestně stíhaném premiérovi rozvrátila politickou stavbu a umožnila extremistům uplatnit vliv do té míry, že mluví i do zahraniční politiky a nákupům pro armádu. Její hlavní starostí teď bude zachovat si tvář a vydržet při nahněvaném bublání až do voleb. Bude se hněvat, Miroslav Kalousek předvede skvělé řečnické výkony, v tom duchu se povede kampaň a budou volby. Ty vyhraje zase Babiš. Pak se uvidí, s jakou mantrou demokraté vyrukují. Na podstatnou věc ovšem upozornil komentátor Aktuálně David Klimeš. Poukázal na to, že se zjevně projevila neschopnost českého státu rozlišit autentické malé podnikání od podfukářského malého a středního podnikání.
Podfuk v tomto ohledu je v Česku nepostižitelný a každý ekonomický mamut může ze sebe vyčlenit oddělenou jednotku, napsat ji na anonymní majitele a čerpat dotace. Což se bezpochyby děje v počtu těžko odhadnutelném. Přitom podpora malého a středního podnikání patří ke chvályhodným projektům Evropské unie. Není to její vina, že vykukové typu Andreje Babiše využívají nejasností v českých zákonech a pumpují peníze, jež jim nenáleží. David Klimeš vidí řešení v totálním zarachu dotací ze strany Bruselu.
Víte ale, co je na věci hloupé?
Jak to, že demokratická opozice na to nepřišla už dávno. Má poslance a to jsou namnoze právníci. Proč mleli do omrzení říkanku o trestně stíhaném premiérovi, místo aby s chladnou hlavou věc prozkoumali, odhalili její podstatu a navrhli řešení?
Je to smutné vysvědčení pro politickou kapacitu téhle formace.
Včera jsem byl celý den pryč – v Hradci Králové se koná ještě dnes Fomeitop, každoroční setkání přátel fotografie. Vrátil jsem se večer, hodně uondaný, ze Zvole do Hradce jsem jel dvě a půl hodiny… Přítel Michal si fotí z okna auta mobilem lidi najaté na práci na uzavírkách. Za cestu do Hradce už má pěknou sbírku diskutujících a pokuřujících mátoh v červených montérkách. Proč obdobně najatí lidé v sousedním Rakousku nebo Německu pracují, místo aby jen tak stáli a kecali? Nepochopím.
Nicméně o tom jindy a jinde, tohle je o pejskách. Když se odněkud vracím, vítají. A taky se mezi sebou pošťuchují – kdo smí vítat. Uhni, já vítám! Ne, ty uhni, vítám já! Takže se tak trochu perou, div mi nohy nepodrazí.
NO a dohromady je to ono pravé psí vítání.