Argumenty docenta Olivy nelze jen tak odmávnout. Správný je jeho poukaz na to, že ani ono „ová“ historicky neznamená přivlastňování, jak si mnozí (včetně donedávna mne) myslí (a dráždí je to). Nicméně je tu návrh Pirátů, který padl pod stůl při nedávném projednávání zákona o matrikách, že by si ženy mohly vybrat. Argumenty vyjádřené ministrem vnitra Janem Hamáčkem korespondují s výkladem docenta Olivy. Piráti prosazují rozvolnění předpisů a zasazují se o to, aby si ženy mohly vybrat. Tedy, když o to dotyčná stojí, jde to i dnes, ale proč by to nemohlo být ještě snadnější. Směřujeme přece ke chcochcací společnosti. Každý něco chce a má to mít.
Ono to přechylování v češtině je vžité a ničemu nevadí, ovšem v souvislosti s jinojazyčnými jmény působí groteskně. Naštěstí se s tou pitomostí končí, takže tenis hraje Čeng Ťie a ne Čengová Ťie (v čínštině je jméno až za příjmením). Euro-americkým herečkám ale přechylování nadále cpeme. Historicky tomu unikla Greto Garbo, to se fakt nikdo neodvážil napsat Greta Garbová, ale o Julii Robertsovou můžeme pořád ještě kobrtnout. Kupodivu důsledně se přechylování cizích jmen drží sportovní redaktoři. Číňanky už naštěstí nechali v klidu, ale taková Garciaová pinká tenis s Paoliniovou, jen se práší na antuce. Ono to nejspíš chce čas a naučíme se rozeznávat, jestli je to panáček nebo panenka i bez „ová“. Nožem a vidličkou se naši předkové taky nenaučili jíst za tejden.
Takže naši Piráti jsou předvoj a jistě toho využijí. Jen to beranidlo je hnusné, kterým se při průlomu do jazykového úzu vlamují. Tvrdí, že „ová“ je diskriminace. Zneužívání pojmu diskriminace je blbost a hnus a zvěrstvo. Byla to diskriminace nepouštět černochy do přední části autobusu. Je to vážná věc, taková diskriminace, a je třeba si na ni dávat pozor. Když ale budeme diskriminaci matlat na kdejakou bagatelu, vážnost pojmu oslabíme, ostrost pohledu rozvolníme, zkrátka, zblbneme.
Pirátům se to daří čím dál častěji, proto jim patří politická budoucnost.
Mým dámám se nechce vracet se z procházky. Pozitivní výzva typu „jdeme papat“ na ně působí minimálně. Dobře vědí, že dostanou papat, i když půjdou pomalu, stejně jako když přidají do kroku.
Takže jsme na ně vymyslel vyhrožování.
Já teda jdu a ty zůstaneš tady. Najdi si nějaký pěkně suchý místečko v lese, nejlíp někde v křoví, tam nefouká. Schrupni si tam a já si pro tebe ráno přijde.
Moc dobře jsme to vymyslel. Jsem s tím spokojený. Jenom tu chybičku to má, že to nějak nezabírá.
Je třeba to zkoušet a pak se to chytne.