 |
Politolog Jiří Pehe v Novinkách přemýšlel o úniku informací kolem měny názoru státního zástupce Jaroslava Šarocha. Argumentační konstrukce komentáře Jiřího Pehe je logická. Má bezpochyby pravdu, že tento únik mění situaci, že je to vlom do případu. Kdyby Šarochův nadřízený Martin Erazím nahlédl, že není třeba měnit názory a Andreje Babiše by poslal před soud a nikdo o Šarochově kroku stranou nevěděl, nikdo by se tomu nedivil a věci by plynuly v logice věci: anonym podal udání, detektiv Nevtípil by léta páral v účetnictví hospody Čapí hnízdo, vznikl by elaborát zvící dvaceti tisíc stran a to by pak šlo k soudu. Na soudu by pak zůstalo rozhodnutí.To se ale nestalo, někdo vynesl na veřejnost informaci, že zástupce Šaroch změnil názor. Jiří Pehe pak má naprostou pravdu, když konstatuje, že se nadřízené orgány ocitají ve větším tlaku. Ten bude naléhat na Martina Erazína a posléze i Pavla Zemana. Správný je i závěr jeho komentáře, že je ve veřejném zájmu vědět, jak k úniku došlo. To se jistě nestalo tak, že někdo šel a něco plácnul. Ten někdo měl nějaký úmysl a tímto úmyslem byl veden. Takže by bylo dobře doplnit, jak se vlastně informace na veřejnost dostala.
Pozorovatel přišedší z Marsu, rámcově informovaný z médií, by předpokládal, že informaci vytroubil list Mladá Frionta dnes, jak ví každý z Miliónu chvilek pro demokracii, fungující jako součást pí ár oddělení Agrofertu. Jenže tu indiskreci přinesl Deník N, v Česku za krátkou dobu své existence etablovaný jako herold těch jedině správných názorů, které jsou v souladu s hodnotami liberální demokracie, udržitelného rozvoje, genderové vyváženosti, ohleduplnosti k menšinám, zkrátka, ten je ten náš.
Z komentáře Jiřího Pehe lze soudit, že si autor myslí, že šlo zde o manipulaci a tento dojem s ním sdílím od prvního okamžiku, kdy vešla na veřejnost.
Jenom by bylo dobré se zamyslet nad tím, vzhledem k tomu, kdo indiskreci poslal do světa, proč indiskrece vznikla, s jakým účelem a komu poslouží.
Osobní dodatek, jakkoli si vždy myslím, že komentáře nemají být osobní.
To, že celá vyšetřování a policejní a nyní státně zastupitelské tance trvají čtyři roky vedou můj prostinký rozum k názoru, že motor celé kauzy není dost silný na to, aby ji přesvědčivě poslal před soud.
Ostatně soudím, že dotace jsou svinstvo, dotace na hospody desetinásobně, stejně tak jako korunové dluhopisy s nezdanitelným úrokem šest procent.
Krom toho soudím, že demokratická opozice porazí Babiše ne u soudu, ale tím, že přesvědčí voliče, že to bude dělat líp než on. Zatím na to našlápnuto nemá.
|
|
Odpoledne jsem měl debatování o fotoaparátech ve firmě Foto Škoda spolu s kolegy Luďkem Bouškou a Michalem Houdkem. Všechno jsme si naplánoval, abych přišel včas a nic nezanedbal, takže jsem celý den psal (dopisuju dětskou sci-fi Barbora a Zlatý robot) a šel jsem s pejsky na procházku a pak jsem je nakrmil, nahnal na pelechy, připravil jim misku s vodou a odešel. Před tím jsem zabezpečil barák, máme to zařízené, aby mohli vyběhnout a spustit alarm – takovou ohrádkou, která je drží na pelechách.
No a když pak se vracela Ljuba z práce, kolem baráku – když to drobet přeženu – četa samopalníků, protože jsme ohrádku nenastavil, pejskové vyběhli, spustili alarm a přijela výjezdovka. To jsme to vymňouk! Překvapení: ani jsem nedostal kartáč. Mám hodnou ženu. Samopalníci odjeli, aniž někoho zastřelili. To je další dobrá zpráva.