 |
Prázdninová politická groteska přinesla poznání že se v tomto státě už vůbec nedá počítat s nějakým řádem a nějakými pravidel. Tudíž se nedá nic odhadovat, jak se zachová státní zástupce Jaroslav Šaroch ve věci Čapího hnízda. Podle prognóz by dnes, tedy v pondělí, měl s něčím vyjít na světlo.Nejčistší by samozřejmě bylo předání věci Mestskému soudu v Praze. Všechna jiná řešení vyvolá bouři nevole. Jaká jsou ta jiná řešení? V podstatě dvě. Kdyby státní zástupce kauzu odmítl s tím, že ho policie nepřesvědčila, že jde o trestný čin, musel by to být diamantově jasný případ. Což zcela určitě být nemůže. Dotace na Čapí hnízdo bylo naprosto jasně to, co známe ze židovských anekdot jako šmé. Nad šmé se můžeme pozastavovat, jako se pozastavujeme, že Babiš půjčil své vlastní firmě skrz korunové dluhopisy na šestiprocentní úrok a dostává sto padesát mega ročně a neplatí z toho žádné daně. To je šmé, až se z toho zvedá žaludek, nota bene u člověka, který mlátí živnostníky o zem a kroutí jim krky. Nuže, Čapí hnízdo je dozajista šmé, ale šlo o trestný čin? Dotace prošla nějakým schvalovacím procesem, někdo ji přiklepl, na základě něčeho, spis má prý dvacet tisíc stran. Zástupce Šaroch už pro zdravost své kůže by tedy udělal nejlíp, kdyby těch dvacet tisíc stran jako horký brambor předal Městskému soudu.
Třetí možnost je, že předá spis k došetření policii. I to vyvolá skandál a rozhodnutí se tím jen oddálí. Nakonec se mu spis vrátí na stůl, bude mít třicet tisíc stran a jeho volba bude stejně těžká jako teď. Jistě že ani to předání soudu by nebylo jednoduché, protože by to musel zdůvodnit.
Ale víte, jak to v Česku chodí.
Daleko snadněji se dovozuje, že je někdo darebák, než to, že nic neprovedl.
Ať to dopadne jakkoli, vstupujeme do politického podzimu, který podle všech známek bude teplotně abnormální. Babiš už oznámil, že neodstoupí, ani když ho Šaroch před soud pošle. Jak se zachová ANO? Je to opravdu jen smečka věrných psíků? Ale, jak jsem předeslal: v zemi bez pravidel se nedá nic předvídat.
|
|
Večer jsem byl s pejsky doma sám, protože Ljuba hlídala malého Eliáška. No a když neděle, tak se kouká na kovbojku na dvojce, bývá blbá, ale je bez reklam.
To už je zařízeno ve stylu Simpsonových, sedím na kanapi uprostřed, vlevo Gari, vpravo Nora. Když jsou samy, tak Gari s Norou bez problému na tom kanapi koexistují, ale když jsem tam já, musím být uprostřed, tedy ne aby bylo pořadí Gari – Nora – já. Nuže, sedíme, koukáme, kovbojka plyne, padouši pomalu odumírají a chce se mi čůrat.
Pomalu vstávám. Pejskové ožívají. Bude akce? Vysvětluju, že jdu čůrat. Ještě větší oživení.
“Já jdu čůrat!“ řeknu velkým hlasem. To dojde pochopení. Stane se, jak oznámeno a pak společně dokoukáme, až do finálního úmrtí kladného hrdiny menšího významu a odchodu hlavního hrdiny se zlatovlasou Maud vstříc šťastné budoucnosti.