 |
Před žvaněním dává Miloš Zeman přednost konkrétním krokům v oblasti lidských práv, krokům, které vedou k zlepšení situace jednotlivce. Rozpovídal se o tom na setkání s velvyslanci. Podle svého zvyku dal přednost provokaci před rozumem. Je to v souladu s jeho zásadou, že se především chce bavit a nejvíc ho baví, když někoho vytočí.Lidská práva podobně jako ochrana životního prostředí se staly metlou současnosti. Zvláště pak export lidských práv v pumovnicích bombardovacích letadel se ukázal jako nejhrubší chyba Západu za posledních… kolik? Třicet let? Už smetení íránského šacha bylo umožněno lidskoprávním tlakem a vypudili ho před čtyřiceti lety, aby nastoupil tupý teokratický režim, rozsévající terorismus. S ohledem na tato fakta je třeba být vůči hypertrofovanému lidskoprávnictví opatrný. Ovšem právě příklad zvolený Milošem Zemanem je jaksi mimo: pochválil sám sebe, že přímluvou u Putina dosáhl propuštění ukrajinského historika Kozlovského, jemuž – dle Zemana – hrozilo umlácení ze strany doněckých separatistů. V této logice byl krajně úspěšný šiřitel konkrétních lidských práv Adolf Hitler na přímluvu své družky Evy Braunové udělující pardon vybraným Židům. Ostatně i Němci za války hleděli na tlak lidskoprávních organizací, tehdy fungovala jedna, totiž Červený kříž. Možná, že v tom proudu milionů zavražděných se pár lidí zachránilo právě v důsledku tlaku Červeného kříže. No a ti doněčtí separatisté? Ti by neměli příležitost mlátit ukrajinského historika, kdyby jim ruští zelení mužíci nepomohli ovládnout část ukrajinského území, zcela proti právům lidským i mezinárodním. Příště by tedy mohl moudrý pan prezident zvolit vhodnější příklad.
Nicméně jeho odsudek lidskoprávního žvanění racionální jádro má. Je tu však háček. Kde najít rozumnou hranici mezi hypertrofií a rezignací? Zde si ví rady jenom reálpolitika. Proto Američané tolerují flagrantní porušování lidských práv v Saudské Arábii a mračí se na syrského Asáda, jelikož se naučili rozeznávat mezi „jejich padouchy“ a „svými padouchy“.
Stát střední velikosti a středního významu nemá žádné „své padouchy“. Padouši jsou všichni okolo něho. Mohl by se tedy snažit o elementární důstojnost.
|
|
Probudilo mě kvílení, naříkala Nora. Copak se stalo? Vylezl jsem z postele (jsem ještě dnes s pejsky sám, Ljuba je na soustředění taj-ji) a heleme, Gari není ve svém pelechu. Nezbylo než ji najít. Objevil jsem ji v přízemí, na psím křesílku v obýváku.
To je novinka, kterou nelze podporovat. Obě mají svůj pelech a basta. Však jsemm ji taky zahnal zpátky a šla, neodmlouvala. Migrační pes býval rotvajler Bart, ten změnil během noci ložír pětkrát, šestkrát a nacházel jsme ho na fantaskních místech. Touto cestou nepůjdeme, milá Gari. Pelechy jsou zde proto, aby se v nich pelešilo v noci a křesílka jsou denní pelechy. Tak to bylo, jest a bude na věčné časy, amen.