 |
Po Václavu Klausovi ml. zraje na stranický vyhazov Jaroslav Foldyna, tentokrát jde o sociální demokracii. Ministr zahraničí Tomáš Petříček už vzkázal přes média, že Foldyna do sociální demokracie nepatří.
Naopak Foldyna naznačuje, že skutečně je jednou nohou na odchodu a že záleží na tom, jak se ve vedení strany vyvrbí situace. Aktuální vedení podle něho vede stranu od deseti k pěti – to by bylo ještě dobré, ale v posledních volbách to už bylo ke třem. V tom má bezesporu pravdu.
Poslední kapka v poháru trpělivosti byla Foldynova aktivní účast na akci na zámku v Příčovech u Sedlčan. Akce měla jako svoji charakteristiku „podporu bílého heterosexuálního muže“. Je to smutné svědectví o stavu doby, že přihlášení k heterosexualitě může být bráno jako důvod k vyhazovu. Byly doby, kdy heterosexualita byla pokládána za něco normálního. Ovšem v těch dobách by taky nikoho nenapadlo konat nějakou akci na podporu skutečnosti, že holky mají rády kluky a kluci zase holky.
Celá ta aféra neaféra má své komické prvky. Tak například Foldyna prohlásil, že „pochody kreatur s nahými zadky jsou – na rozdíl od setkání, kam jedu já – podporovány z veřejných peněz“, což pokládá za ukázku, která skupina je diskriminována. Jenže ono se ukázalo, že příčovské setkání taky podpořily veřejné peníze, Středočeský kraj poskytl padesátitisícovou dotaci a když se ukázalo, že se akce jmenuje vlastenecké setkání, anonistická hejtmanka Pokorná Jermanová žádá navrácení dotace.
Jaroslav Foldyna jde zřejmě proti převládajícímu směru větru. Ne náhodou se o něho opřel právě Tomáš Petříček, ten se zjevně snaží být mezi těmi hodnými, takto je třeba číst jeho iniciativu v chovu čmeláků a přípravu klimatické stávky na zamini. Možná i nějaký ten syrský sirotek časem kápne. Nelze než konstatovat, že atmosféra houstne. Boxerské manýry Jaroslava Foldyny opravdu nezapadají do obrazu sociálního demokrata, ať bychom si ho představovali jakkoli. Jestli Hamáček s Petříčkem Foldynu nakonec ze strany vyklauzují, asi se jim uleví, ale že by to odstartovalo návrat k výšinám, lze pochybovat.
|
|
Na pejscích je pozoruhodná ta pravidelnost. Jakmile si něco usmyslí, dělají to pořád, nebo nedělají, taky pořád. Občas zavedou novinku. Teď jsem s nimi znovu sám doma, Ljuba fotí s partou v terénu. Vždycky v šest ráno si Gari usmyslí, že Nora má lepší pelech a jde ji vyštípat, aby si lehla místo ní. Nora na to má jiný názor, takže se perou. Musím vstát, rozdělit je, rozdistribuovat do určených pelechů, překrýt je dekou (překrýt, tedy celohlavově) a pak jsou zticha, nedutají, podřimují – dokud nedojdu do kuchyně a nenasypu jim do misek granule.
To jsou ty obavy z návratu: když se žena vrátí a zjistí neumyté nádobí ve dřezu a smotané fusekle u postele. To já nemám. Ale najde v šest hodin ráno psí rvačku v ložnici. To bude radosti po návratu!