 |
Auta půjdou do šrotu, Martin Bursík nám už prozradil, že my co máme auto máme poslední v životě. To ale nebude stačit, to už taky víme. Vždyť Evropa se podílí na škodlivých emisích celosvětově devíti procenty a v nich je započítáno všechno čmoudící a smrdící a auta včetně náklaďáků v tom hrají zase jen deset procent , takže zničení automobilového průmyslu v Evropě se neprojeví na celosvětových nijak. Tohle se už jaksi ví, ale politický parní válec jede dál. Panel OSN ke změně klimatu dnes vynesl další kartu. Vzhledem k prdění skotu a jeho devastujícím účinkům bude třeba změnit stravovací návyky. Kdo nechce způsobit konec světa, musí se živit zeleninou a na maso zapomenout. Takže už toho je opravdu hodně: nesmíme jezdit autem, létat už vůbec ne a krmit se mrkví.To vše má bezprostřední politické důsledky. Tuto doktrínu očividně přejímá nově zvolené vedení Evropské unie (byli jste volit? tady to máte!) s podporou současné politické reprezentace Francie a Německa plus dalších států. Realizace ale bude chtít podporu veřejnosti a tu si lze těžko představit, až postupné kroky začnou vyvolávat postupné důsledky: zdražování energií nastalo už dávno, solární dobrodružství platíme jen v ČR 40 miliardami ročně. Zdraží pohonné hmoty, tudíž všechno, jelikož se zdraží doprava. Ekonomický růst se zbrzdí, zastaví a přeroste do recese. Nastane krize v zemědělství. A tak dále, půjde to zprvu pomalu, později rychle.
Toto všechno máme snést dobrovolně, ba dokonce se zpěvem na rtech.
Když si to takhle napíšeme a sečteme, plynou z toho dvě varianty dalších scénářů.
Buď se to prohlásí za nesmysl a dojde k racionálnímu uvažování – ano, klima se mění, co s tím, jaká jsou reálná řešení. Anebo se musí klimadobro do lidí narvat násilím. Nejeden učenec už varuje, že nelze budoucnost světa nechat v rukou někoho tak nezodpovědného a populismu náchylného, jako je volič. Třídění názorů na správné a nesprávné už nastalo, zatím to nevzal do ruky stát, ale zvolna se na to chystá. Takže se nakonec může stát, že budeme říkat: zlatej bolševik, ten nám aspoň nekoukal do talíře.
Případ s brčky
Klimatřeštění má komické momenty. Třeba ta brčka – uvědomělé státy zakázaly umělohmotná brčka je třeba používat brčka papírová. Ta se ale bohužel rozpouštějí v limonádě. Pamatujete na Pelíšky a na umělohmotnou lžičku, co se ohýbala v teplém kafi? Kde udělali soudruzi z NDR chybu?
Ze srandy jsme se dostali do reality, a to sranda není.
|
|
Gari ležela na trávníku před domem. Malý Eliášek se batolil kolem ní. Náramně ho zajímá její ucho. Málo platné, tihle pointři mají pořádné visací uši a Eli je zkoumá ručičkama. Maminka ho nabádá, aby dělal malá. Poctivě se o to snaží, aspoň do té míry, co dovedu posoudit. Ovšem je něco jiného dělat malá na tlapce a dělat malá na uchu. Jsem tedy ve střehu, kdyby náhodou to chlapeček s tím uchem přehnal.
Nepřehnal. Gari ležela dál a tvářila se, že chlapečkové tahající ji za uši patří do jejího fanklubu.
Mimochodem, Eli ví, že auto je brrr. Smál jsem se, že je to jeho první slovo a že ho umí dřív než máma a táta. Že prý máma a táta umí. Nebudu se hádat. Určitě umí. Ale říká brrr.