Zatím to upečeno není, ale v troubě to už je. Je pozoruhodné, jak jednou za pár desítek let si Němci vymyslí šílenost, která pak má dopad na celý svět. Komunismus má německé otce, o nacismu není třeba debatovat a teď je to stejně nebezpečný enviromentalismus, také zahalený do pseudovědecké ideologické omáčky. Jako v předchozích uvedených dvou případech jde i tentokrát logika stranou: kdybychom připustili, že za změny počasí globálně může produkce CO2, pak evropský příspěvek je celosvětově pod deseti procent. S industrializací Asi a Afriky podíl těchto kontinentů roste. Jestliže se Evropa ekonomicky zničí (a případ komunistického experimentu ukazuje,že ideologie dovede společnost zničit ekonomicky i morálně v rozmezí krátkých desítek let), na vývoj počasí ve světě to nebude mít žádný vliv.
Že půjde o vážnou ránu, je zřejmé. Třináct korun na litr, to je zvýšení nákladů na dopravu o 40 procent. Komunisté měli v padesátých létech geniální nápad – třeba to napadne i zelené soudruhy v Reichstagu: byl levný benzín pro státní auta a drahý pro soukromníky. Následkem toho se šmelilo, lidi měli dvě nádrže v autě, policajti odebírali vzorky z plovákové komory (zeptejte se dědečka, co je to plováková komora v karburátoru, respektive co je to karburátor)… atd., to nás čeká, pokud se zelený mor přeleje z Německa i k nám. Jako že se přeleje, žijeme jeden svět a hlavně - Zelení mají velký nástup po posledních eurovolbách a Frau von Layen má jako prioritu klima, nikoli prosperitu. Což znamená postupnou likvidaci prosperity.
Věci nepůjdou jednoduše. Lidi se brzy vzpamatují ze svých ušlechtilých iluzí, jako Němci už procitli ze svého Willkommen. Budou se bouřit, však i Žluté vesty ve Francii se bouřily kvůli ceně benzínu. To ovšem budou populisté, zpátečníci poštvaní Ruskem.
Čekají nás bouřlivé časy.
A je to tady – osm let je Nora u nás, ano, před osmi lety jsme si ji přivezli! Trvalo to déle než půl roku po smrti Irisky. To byla taky fenečka rasy pointer a my nejdřív váhali, zdali ještě vůbec někdy budeme chtít psa. Pak že ano, al jakého? Přece ne znovu pointru, aby nám Irisku připomínala.
No a nakonec to dopadlo jak to dopadlo, přivezli jsme zase pointru a po dalších necelých třech letech druhou – Garinku. Na Irisku vzpomínáme s láskou. Ty dvě ochechule, Nora a Gari, tomu vzpomínání nijak nepřekážejí.