Auta raus
Protiemisní komisař Bursík předvídá, že v dohledné době zmizí z Prahy auta. Ona ta auta strašně smrdí, v tom má pravdu. Smrdí i proto, že pálí biopalivo, což je svinstvo, které dal do benzínu přidávat právě Bursík.
Ale legrace jdou stranou. Když čtete, co všechno tihle lidé chystají, musí vám být jasné, že se toho nedá v demokratických poměrech dosáhnout. Chce to rázné řešení: my jim ty elektromobily do těch jejich svinských držek nacpeme!
Byla to taková patálie – snažili jsme se s Ljubou narovnat kamennou lampu, ta spadla, drobátko se poškodila (víte o dobrém lepidle na kámen?) a radostná nálada z toho nevznikla. Do toho přišly ještě nějaké zmatky, Ljuba jela na návštěvu, já zůstal doma sám a jak tak jsem doma sám koukám, že jsem až moc sám. Kdepak je Nora?
Gari leží na svém křesílku a tváří se pohodově. Nora je pryč.
Hned jsem běžel k brance. Ono se někdy stane, že pejsek proklouzne. Ani Nora, ani Gari nejsou utíkací, když se tohle stane, zůstanou před brankou a domáhají se vstupu. I to se stalo, že lidi šli kolem a zvonili, že máme venku psa. Garáž. Kotelna. Nora nikde. Volám na zahradě. Nepřibíhá. Nahlížím do všech koutů. Volám telefonicky Ljubě, jestli ji náhodou nevzala k té kamarádce, jestli ji nemá v autě. Nemá ji v autě.
Nakonec jsem ji našel přikrčenou v křoví v koutě zahrady, vedle dětského domečku. Spadla lampa. Tak aby to nebylo na mě… myslí si pejsek a dalo dost práce mu to rozmluvit.