 |
Pro nezájem veřejnosti i straníků se v pondělí sama rozpustila politická strana Realisté. Jejím duchovním otcem byl při založení v roce 2016 politolog Petr Robejšek, dobře známý i čtenářům Neviditelného psa. Jeho názory jsou vskutku realistické a ty vtiskl této politické straně: soustředil se na národní zájmy a ty jsou v podstatě dva, totiž blahobyt a bezpečnost. Vždy akcentoval rodinu, dostupnou a efektivní spravedlnost a osobní odpovědnost každého z nás. To jsou hodnoty, které současná doba odsouvá na okraj zájmu. Přitom právě toto odsouvání je trvalý zdroj nespokojenosti veřejnosti. Po posledních eurovolbách zjevně zanikla naděje, že přinejmenším pro příští volební období bude evropská nadnárodní společenství respektovat takto definované národní zájmy. Strana Realisté je hájila. Proč tedy neuspěla? V parlamentních volbách nezískala ani jediné procento voličských hlasů.K úspěchu v politice nestačí mít zdravé názory a promyšlený program. Politika je usilovná mravenčí práce. Lidem kolem Petra Robejška se zjevně nepodařilo ten stroj uvést do chodu. Strana byla neviditelná a neměla tudíž naději na přežití. Pondělní rozhodnutí její agónii ukončilo.
Těžko si v této souvislosti nepřipomenout nedávno založenou Trikoloru Václava Klause mladšího. Obsahově vyznává v podstatě stejné hodnoty jako Realisté. Zdá se ale, že je VKml poučený rodinnými zkušenostmi i aktivní praxí z politiky a opravdu se snaží budovat stranickou strukturu s celospolečenským dosahem. Potenciálních sympatizantů má jistě dost, teď jde o to, aby tito sympatizanti se o nové straně dozvěděli, a hlavně – aby uvěřili, že je schopna něco reálného podniknout. To se Realistům nepodařilo a proto dopadli, jak dopadli. Škoda, program měli přinejmenším realistický.
|
|
To je ale jméno pro pejska, César! Tenhle spřátelený vižlák ale nemá imperátorského ducha. Je nadšený, je akční, všechno chce vidět, to ano, ale velebně vladařský, to opravdu není. Občas se potkáváme na Woodstockové louce, někdy se tam sejde větší sestava. No a protože je César akční a zvědavý atd., dostane někdy na budku. Někdy je jaksi zarolován, když se nějaký vícetonážní psisko rozhodne mládež vychovávati.
Takovou vychovatelkou je občas i naše Gari. Ta vychovává držkováním: vyjede a dělá hu...hu...hu… a cení zuby. No a protože je nadšená, akční a všechno chce vidět, občas je vychovávána a taky arolována. Říká se tomu mocenská rovnováha.
