 |
Sochař Petr Váňa má kolem sebe taky jenom hrstku věrných, tak jako měli obránci Karlova mostu, kteří v roce 1648 čelili na barikádě švédské soldatesce. Ta právě vykradla Pražský hrad a odvezla kulturní poklady nevyčíslitelné ceny. Strašné pomyšlení, co by tahle zdivočelá zvířata v lidské podobě provedla i na Starém městě, kdyby obránci vzali do zaječích. Na počest jejích statečnosti byl o něco později vztyčen pomník, takzvaný Mariánský sloup. Vydržel po staletí, až ho lumpenproletář Franta Sauer spolu s kumpány svého typu svrhl v opileckém domnění, že svrhává pomník Bílé hory. Aby památka roku 1918 nebyla poskvrněna tak trapnou blamáží, na zbytky Mariánského pomníku uchovávané v Lapidáriu města Prahy byla uvalena klatba a tu poctivě dodržují současní následovníci Franty Sauera, výkvětu české kultury.Petr Váňa za podpory nemnohých vytvořil věrnou kopii pomníku pražského vítězství a právě včera dovedl jeho dílce po vodě do Prahy. Stavební povolení pořád ještě má, zábor místa nikoli. Záleží na statečnosti rozhodujících orgánů, zda mu bude dovoleno záměr uskutečnit. Možná, že by je povzbudil ten, kdo by pirátskému vedení Prahy připomněl, že Pannu Marii pořád ještě pokládá za přijatelnou osobu dokonce i papež František. Pravda, není tak zasloužilá, jako Svatá Gréta. Zvláště pak její poměr k hadům zavání opovrženíhodnou, populistickou a po výtce hnědou reptilofobií, navíc had je pohlaví fluidního, protože nemá ani pindu, ani frantíka. To je škraloup na Mariině minulosti. Nicméně přes tyto nedostatky ji papež František dosud neexkomunikoval a drží ji v kruhu své přízně. Proč jí tedy nevztyčit na vrchol sloupu, kladu dotaz směrem k pirátům.
|
|
Už na začátku klíšťatové sezón jsme pejsky napajcovali protiklíšťovou vodičkou a vcelku dobře to fungovalo. Teď jsme přitvrdili. Ljuba všila protiklíšťové obojky dovnitř parádních textilních obojků barvy červené. V minulých létech se to dobře fungovalo, letos se to nějak nechytá. Na okně v obýváku máme tedy přichystanou flaštičku a patentní pinzetu, takový drapáček na perko. Pejskové mají krátkou srst, takže se klíště dá snadno nahmatat, když psa pohladíte.
No a pak se jde pro pinzetu a Nora, když to vidí, pomalu vstává.
Kampak jdeš, Noro? následuje dotaz.
Má něco neodkladného… na zahradě, musí zkontrolovat, jestli kocouři nepronikli na pozemek…
Kdepak, nic takového neplatí, klíšťata jsou priorita. Včera jsme našli dvě na Noře, předevčírem dohromady pět na obou psech! Tak tohle jsou zvířata, ta klíšťata, kde bych slzu neuronil, kdyby to byl druh na vyhynutí.