Následovaly spory o honorář a dnešní absurdně vysoká cena je též výsledek právních poměrů v této zemi. Sociální demokracie spadla do stejné pasti na mamuta, do níž padly doslova desetitisíce občanů, kdy kvůli nezaplacené pokutě za černou jízdu v tramvaji dnes čelí exekucím a platbám o celé řády převyšující původní dlužnou částku.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu je, věřme tomu, jelikož nám nic jiného nezbývá, než právně správné. Ovšem právně správné byla jistě i předchozí rozhodnutí všech soudů, které se za dvě desetiletí případem zabývaly.
Jen jedno je jisté, žijeme ve stavu absolutní právní nejistoty. Za stavu, kdy různé soudy vydávají protichůdná rozhodnutí se o jistotě nedá mluvit. Soud s Altnerem a posléze jeho dědici sociální demokracii nesmírně poškodil. Poslední dějství této tragifrašky nepoškodilo justici jen proto, že tu už nemůže poškodit vůbec nic.
Večer jsem něco dělal na zahrádce a přiběhla Nora a přinesla krokodýla od Vaška Větvičky. Vzal jsem jí ho, hodin, ona ho přinesla, nechtěla mi ho dát, tak jsme se pošťuchovali a zase jsem jí ho hodil – zkrátka, byla to klasická milá pejskovská zábava.
Přiběhla Garina a popadla krokodýla do zubů. A Nora? Čekal jsme, že se budou tahat, že budou zápasit. Ne. Nora krokodýla pustila. Nechala si ho vzít. Gari odběhla a protože tohle nebyla žádná zábava, pustila ho na zem a vrátila se tak odkud přiběhla, totiž na pelech.
Říká se, že moudřejší ustoupí. No, myslím, že takhle moudrá by ta Norinka přece jen nemusela být.