Totální výmaz sociálních demokratů, to je asi největší senzace těchto voleb, výsledky více méně odpovídají předpokladům.
Malá potměšilost: v souvislosti s vítězstvím paní Čaputové ve slovenských prezidentských volbách se aktivistická žurnalistika mohla přetrhnout v poklonkování, jak jsou ti Slováci politicky vyspělejší než my. No a tumáš čerte kropáč. Jejich slovenský fašista Kotleba má dvouciferný výsledek, kdežto český nacionalista Okamura sotva prolezl a dostane jednu židli a to prosím zdaleka není žádný fašista, SPD je prostě protestní nesystémová strana, nikoli náckovská. Není to tedy s politickou svatostí Slováků tak horké. A pana Macrona poraženého od Le Penové bude možno příště s jeho kritikami poslat do Brusele.
Ještě malý detail: všude už byly odhady výsledků a Slováci proflákli výsledky už v neděli v poledne, jen my jsme drželi bobříka mlčení až do 23. hodiny nedělního večera. Toto není výtka, naopak: pravidla se mají dodržovat.
Kéž by tomu u nás bylo vždy a všude.
Volební účast 28 procent je výrazně vyšší než posledně a to je bezesporu další pozitivní prvek.
Volby celoevropsky viděné
Výsledky jsou dílčí, spíš to jsou odhady než výsledky, protože se ve většině zemí volilo v neděli a to tak že do večera. Vypadá to na očekávané oslabení lidovců a socialistů. Aby ne! To oni způsobili Junckerovu Evropskou komisi, která nese odpovědnost za dvě katastrofální rány Unii, totiž za neústupnost vůči Británii vedoucí k brexitu a nezvládnutí migrační krize: ta podlomila u významné části veřejnosti důvěru v akceschopnost a dokonce i soudnost odpovědných orgánů. Pokles významu je zřetelný, avšak nikoli likvidační a také vzestup nacionalistických a protiunijních stran je patrný, avšak nikoli rozhodující. K nim ještě dodat – pošetilý ten, kdo si myslí, že tyto síly mohou něco takzvaně zlepšit a už vůbec neplatí, že jejich eventuální triumf by byl triumfem pro naše národní zájmy.
Národní zájem Česka je spolupráce v rámci rozumně vedené, prosperující, bezpečné, suverénní, ve světě respektované pokud možno obávané Evropě. Což dosavadní Evropa rozhodně není a odtud plyne roztrpčení a podpora obskurním formacím bez pozitivního programu. Bohužel, současný stav Unie odpovídá politickému marasmu dvou evropských lídrů, Francie a Německa. Úspěch německých zelených a levičáků opravdu nevěstí nic dobrého a odsouvá naději na zlepšení někam… napotom.
Ráno byla včera mlha. To je letos teprve druhá mlha, jak je sucho, rána jsou jasná. Nebyla to tedy žádná dramatická bílá tma, vidět bylo velmi slušně a rozhodně jsem si té mlhy všímal víc než pejskové. Ty zajímalo něco jiného: bekání srnce kdesi v dálce. To je opravdu hrozivý zvuk, připomínám si, že toho se jednou polekal i Bart a že tenhle rotvajler se nebál prakticky ničeho. Naše holky zpozorněly a poslouchaly. Gari, když ji něco zajímá, jde se podívat. Tentokrát dala najevo – nemusím vědět všechno. Všechno brzy skončilo, bekání i mlha a holky se šly proběhnout na louku. Nějaký půán tam jel na koni. Obloukem se mu vyhnuly. Těch polekání bylo toho rána až dost.