Na připomenutí mimopražským – Praha 7 je v ohbí Vltavy, minimálně třetinu území zabírají parky, obecně známá je Stromovka a Letenské sady. Výzva Prahy 7 je míněná vážně, nabídka Prahy 8 je recese. K opatření chystaným v Praze 7 m.j. patří i používání ekologických aut.
Čímž se dostávám k jádru věci. Tento týden také Škodovka přišla s čistě elektrickým autem – je to elektroverze Citigo. Premiér Andrej Babiš varuje před ekonomickou katastrofou, která hrozí z Německa, kde chystají totální přechod na elektromobilitu. Z praktického hlediska bude už brzy zajímavé sledovat, kdo si koupí elektrické Citigo a následující další elektrovozy. Mezi lidem automobilním se už ví, že dojezd elektrovozu na trase Brno – Praha není zaručený a že nečekaný déšť a nedejbože mráz nebo dokonce noc může značně zhatit cestovní plány. Sumárně vzato, elektromobil si za daného stavu techniky může koupit jen dobrodruh, výstředník nebo šílenec.
Jenže elektrovozy se musí vyrábět, aby se naplnily Pařížské dohody a z nich plynoucí závazky celoevropské a národní. Budou to státní instituce, které přijdou první pod nůž. Dostanou nákup elektrovozů befelem. Některé instituce budou nadšené, starosta Čižinský určitě. Budou nadšené do té doby, než se prokáže praktická nepoužitelnost konceptu. Co bude dál? Ona je výroba modelové řady něco jako plavba tankeru a otočení kormidla je dlouhodobá záležitost.
Tady jde o to, aby ekonomika tyhle ideologicky podložené hokusy pokusy vydržela. To zhroucení nepřijde hned. Komunistům to trvalo dvacet let, než přivedl prosperující průmyslovou zemi na kolena, ale v osmašedesátém byla ještě naděje na obrat. V následujících dvaceti letech dostala ekonomika poslední ránu z nemilosti a od té doby se třicet let zvolna vzpamatovává, zvolna, ale markantně, chválabohu.
Teď hrozí další rána za uši.
Mayová odchází v slzách
Je to statečná dáma, vydržela toho hodně a může být na svůj heroický zápas pyšná. Vyštvali ji a zůstává otázka, kdo přijde na její místo a co bude dál, obě otázky souvisejí a i pro nás nejsou akademické.
Mayová Nemayová, to dilema zůstává naprosto stejné – buď tvrdý brexit bez dohody, anebo brexit s dohodou a Unie ani nemůže měnit technickou část dohody, nota bene schválené i britskou vládou. Tvrdý brexit se rýsuje stále zřetelněji. Je to důsledek politiky Evropské komise vedené Junckerem, která připustila, aby tak ekonomicky, politicky a vojensky významný stát z unie odešel. Znechucení, ba prokletí by měly provázet odchod těchto lidí.
Uvidíme, zda právě probíhající volby přinesou nápravu. Důvodů k optimismu mnoho není – Unie se nezmění, dokud se nezmění politika ve Francii a Německu, a jedna i druhá mají své tragické rysy.
Pamatujete, jak se Švejk pokoušel skamarádit kocoura s harckým kanárem? Já jsem opakoval pokus s plyšovým pingvínem a Norou. Zažene znovu ten zběsilý pingvas naši statečnou Noru od jejího křesílka?
Posadil jsme pingvína do křesla. Nora tentkrát neulehla a nekvílela. Vstoupila na plochu křesla a velmi obezřetně pingvína obcházela a nakonec ho vytěsnila. Síla tmy zlomena, dobro zvítězilo.
Aspoň že tentokrát.