 |
Senát se stává zlobivou entitou naší politiky, něco jako Klinika. Dá se čekat, že v příští etapě povyleze na střechu a Kubera se přiváže ke komínu. Jako bouchací kuličky hází jednu pecku za druhou. Když můžou být kanoisti pod párou, proč by nemohli být cyklisté? To je jeden z posledních počinů.Není zcela zřejmé, jaké spojení je mezi vodáky a cyklisty. Kajak potažmo kánoe (kanoheha) je dopravní prostředek a jízdní kolo taktéž. Jen ta voznice je jiná, vodáci ji mají jaksi mokrou, cyklisté jezdí po silnici. Prostý rozum nabádá k opatrnosti: jakmile někdo činí něco riskantního, a vzhledem k počtu mrtvých je vodáctví i cyklistika spojena s rizikem, měl by rizika minimalizovat. No a senát si myslí, že cyklistovi půl procenta neuškodí. Pravda, jenom na cyklostezce anebo silnici druhé třídy. Jakmile vjedete na silnici druhé třídy, musíte zastavit u pankejtu a vyzvracet se, potažmo si nechat udělat transfuzi krve. Ale pak, vyzvraceni, byste si rádi dali prcka při návratu na silnici třetí třídy.
Další zlobení se týká zákazu prodeje o svátcích. Taky má senát podporu, tentokrát těch, koho se zákaz týká nejvíc, tedy prodavačů. Idealistická levice v ve sněmovně si představuje, že prodavači zákonem osvobození od otročiny mezi regály půjdou domů, aby se osvěžili četbou spisů Václava Havla. Pravda je taková, že jdou domů naštvaní, že je zákon připravil o prachy za přesčasy. a jsou to zapít. Dovedu to pochopit, v krušných sedmdesátých létech jsem miloval šestnáctihodinové a nedělní a sváteční služby! No a tady je názorný příklad efektu voleb. K volbám do senátu chodí celkem málo lidí, ale Pjak vidno, jsou to lidé rozumní a dovedou si vybrat. V důsledku toho senát zlobí a dokonce chystá velezrádnou žalobu na Li Sin Zemana. Do sněmovny se volí tak nějak globálně, podle toho, kdo slíbí víc koblih.P Jen nám ten náš senát neberte a hlavně, dejte mu víc pravomocí!
|
|
Vraceli jsme se s Ljubou a pejsky z procházky, zastavili na kus řeči se známými. Jako je to zvykem u nás na vsi, v podstatě uprostřed křižovatky. Klábosíme, pejskové se metelí kolem nás, načež přijde pán s pejskem v náručí a že prý ho našel na zahradě a jestli nevíme, komu patří.
Byl to pejsek maličký, rasy neurčité, určitě vyděšený. Koukal očíčky a choulil se. Naštěstí se happy end dostavil vzápětí – přijelo auto a pán vyskočil a pejska převzal a poděkoval a odjel.
Tak tohle dopadlo dobře. Dnes vpodvečer jsem tady poblíž viděl kokršpaněla, ale to je známá firma, ten je samovenčící. Zato se ztratil kocourek – nezvyklý na venek, dostal se z domu a asi v panice se vydal do širého světa. Ten se bude chudák divit!