Ve Varšavě se potkali předáci deseti států, které do Unie před patnácti lety vstoupily. Přijel je tam sprdnout místopředseda Evropské komise Jyrki Katainen a připomněl jim, že Evropská unie není stroj na peníze ani dojná kráva. Naopak Andrej Babiš tam prosazoval reformní koncept, podle něhož by hlavní slovo měla mít Evropská rada, tedy kolektivní orgán vrcholných představitelů členských států, a Evropská komise by se měla chovat tak, jak to původně bylo zamýšleno, jako výkonný orgán. Ten by pak realizoval to, na čem se Evropská rada jednomyslně shodne. Ono je to zatím tak, že Evropská komise exekutivně vykoná to, na čem se shodnou Němci s Francouzi. To je pro ně uspořádání pohodlné a jistě se nebudou ho chtít vzdát. Proud nařízení z Bruselu tedy bude pokračovat, za těch patnáct let jich přišlo 4500.
Jsou to otázky ekonomické a politické a když už i Jean - Claude Juncker se veřejně vyslovuje proti ideji evropského superstátu je jasné, že to stoupenci unifikace nebudou mít snadné. S Macronovým plátem panevropské minimální mzdy souhlasí opravdu jen málokdo. Je ale kupodivu, jak málo hlasů poukazuje na deficity i oproti původnímu unijnímu konceptu. Volný pohyb osob je vítaný s tou výhradou, že předpokládá ochranu vnějších hranic. Ale co je nedostatečné je vnitřní trh. Ukázalo se to v souvislosti s dvojí kvalitou potravin. Český obchodník si nemůže volně nakoupit zboží kde chce a jak chce, pořád jsou tu bariéry a restrikce. Ty samozřejmě přetrvávají, protože někomu vyhovují. To je konkrétní úkol k řešení, zatímco přesuny kompetencí mezi Komisí a Radou narazí na odpor kaprů, bránících vypuštění svého rybníku.
Na okraj
Na komunistické demonstraci na Jiřího náměstí soudruzi zmasili jednoho chlapíka, postříkali ho pepřovým sprejem a musel být lékařsky ošetřen. Jestlipak z toho vypukne celonárodní vřava takového rozměru, jako byla nedávno kolem strkanice na moravském koštu vína?
Vyrazil jsem s pejsky na procházku, svítilo sluníčko a bylo snesitelné teplochladno. A sotva jsme byli za humny, začalo pršet. Pejskům déšť nevadí, mně taky zas tam moc ne, ale plešatej by zasloužil čepici. Tu mám, dokonce dostatek, všechny ale doma na věšáku nebo v almárce. Na co čepici, když svítí sluníčko a je snesitelné teplochladno?
Po návratu jsem pejsky frotýroval a sušil a to byli rádi. Cpou se mi pod ruce a jeden jako druhý chce být ofrotýrovaný první. Mám na to metodu, pes pod nohy, obkročmo, stisknout koleny a drhnout a drhnout.
A odolávat útokům typu „já chci taky“.