No konečně
Ministerstvo zemědělství navrhuje zákonnou novelu, která by se postavila proti dvojí kvalitě potravin. Mělo to udělat už dávno. Ta věc se týká nás a bylo krajně neprozíravé utíkat s tím do Bruselu a žalovat tam, jak nám ubližují. Brusel se podvolil tlaku zejména německých potravinářských gigantů a vyprodukoval cosi naprosto bezzubého, co bude krýt tu praxi dál. Takže to ubrečené žalování nevedlo k ničemu.
Zákon taky nebude k ničemu. Fungovalo by veřejné pranýřování, webová stránka a tam – Pizza mozzarella od DrOetkera… v českém krámě okradená předražená. Nekupujte ji. A bylo by pro bruseli, pardon, po prdeli. Dovedu si představit appku na mobilu. Cvaknete si čárový kód a hele, v Německu to stojí pade, u nás pětasedmdesát. Nebrat! To je schůdnější metoda, než si něco vybrečet u institucí, ve kterých mají svoje prsty ti, kteří tuhle zlodějnu provozují.
Nehoráznost
Úžasná je podívaná na pomalý proces podvolování totalitní Číně. Milníkem byl omluvný dopis Čtyř posraných za podporu Tibetu. Ten pochopitelně přesvědčil papaláše v Pekingu, že si s námi můžou pucovat boty a tu to máme. Už diktují, co smí a co nesmí říkat primátor hlavního města.
Adekvátní odpovědí na tuto opovážlivost by samozřejmě mělo být okamžité přerušení oficiální návštěvy české politické reprezentace v Pekingu a odjezd domů. To se od ní nedá čekat. Naše politické reprezentace jsou přichystané podepisovat pod nátlakem potupné dokumenty s osudnými důsledky a nejsou psychicky připravené postavit se na zadní a hájit důstojnost. Tím spíš, že hlava státu má na vytvoření závislosti lví podíl. Je ale kupodivu, kolik dalších lidí je ochotno a schopno se na tom podílet.
Konečně prší, pršelo skoro celé pondělí. Pokud jsou venku, pejskům déšť nevadí. V poledne jsem jim navrhl, že by se mohli eventuálně vyčurat před barákem na trávníku. Gari byla odvážnější, ta vystrčila nos a zahnala ji první kapka. Nora už věděla, jaká zrada venku čeká a zůstala v chodbě a přikrčená pozorovala nevraživě clonu deště. S čuráním se to nesmí přehánět, to bylo rozhodnutí našich pejsků. Ono to třicet dnů a třicet nocí trvat nebude. Pak zase vyjde pěkné čurací sluníčko a půjdeme ven.