 |
Výzva Václava Klause k veřejnosti, aby mu pomohla najít skvělý název pro zamýšlenou stranu patřila k osvěžujícím momentům víkendu. Vtipálkové hned vymysleli Klaus Klaus Klan a Stranu Svobodného Selského Rozumu se zkratkou SSSR. Což samozřejmě neznamená, že Václav Klaus svoji stranu nezaloží a že ta strana nebude mít úspěch.
Nepochybně jsou dosavadní stoupenci ODS, kterým strana pod Fialovým vedením připadá měkká a bezvýrazná a možná až levicová a bruselská. S určitou (velkou) mírou politického umu mohl Václav Klaus vybudovat v rámci ODS křídlo, které by mohlo časem nabýt na váze a významu a zásadně politiku strany ovlivnit, nebo dokonce převzít vedení. Takové procesy v politických stranách jsou známé a není na nich nic divného. Václavu Klausovi se to nepodařilo, pokud se o to vůbec pokoušel. Nechal se vyhodit a o založení politické strany začal navenek uvažovat až poté. Vůdce se šlápotou na gatích není moc inspirativní figura pro následovníky.
Ale pro někoho možná ano.
Ta legrační poznámka o SSSR je samozřejmě hodně přestřelená. To že je Klaus pro vystoupení z Unie a že by rozpad Unie udělal radost Putinovi neznamená, že Klaus inklinuje k Rusku natož pak k obnově Sovětského svazu. Nicméně to označení Strana Svobodného Selského Rozumu, to vcelku odpovídá tomu, jak jsme poznali Klausovo myšlení z jeho veřejně publikovaných projevů.
Jeho síla opravdu spočívá v tom, že mluví jak mu zobák narost. Projevy typického českého politika jsou dobré k usínání vestoje, jak tomu říkají Francouzi. Klaus dovede zaujmout, neohlíží se na zavedené mustry myšlení a jde rovnou k věci. Jeho politika je přímočará a je skutečně v duchu prvotní ODS, jak ji vytvořil jeho otec u Klausů v kuchyni. To mu získalo čtenáře. To mu přineslo preferenční hlasy, ovšem v rámci ODS.
To je právě ta ošidnost. Na naší scéně máme extrémně úspěšného politika. Je to Miloš Zeman. Podařilo se mu vzkřísit z popela sociální demokracii, přivedl ji do Strakovky, byl premiérem a je podruhé prezidentem přes obrovský mediální tlak proti němu vynaložený. Přesto pokus o založení politické strany Zemanovců skončil groteskním fiaskem. Politik s šancí uspět v založení strany by měl stanout v čele něčeho, co spontánně vzniká a jenom čeká na pevnou ruku chápající se otěže. Je něco takového v našem politickém prostoru? Je Klaus mluvčí něčeho, co ještě nemá strukturu, ale oplývá silou.
Třeba to tu je a my to nevidíme.
Uvidíme.
|
|
Na sklonku minulého týdne jsem si kladl otázku, komu že patří plyšpvá myš: našim pejskům, nebo vnoučkovi Eliáškovi? Teď už je to zcela jasné, myš jsem nalezl na rozhraní chrupu Gari a Nory. Myš tedy definitivně podlehla… jak to říci? Znárodnění to není, je to něco jako zepsutí.
Těch případů bude přibývat a bude ale i trend opačný. Eliáš začíná být automotorický, tedy, začíná chodit po svých – minulý týden oslavil první narozeniny a to je tedy úspěch! Jakožto automotorik brzy objeví bednu s Krávou Milkou a Krokodýlem a Pingvínem a to pak nastane masakr, to nastanou rozepře mezní!