![]() |
Co je ale nesporné je to, že v naší zemi zakořenila praxe někdy doslova šílených penále za původně nicotné částky, o kterých dlužník často ani neví (i mně se jednou stala podobná nehoda, ze 137 korun z toho bylo 8500 a to jsme měl štěstí, že neproběhl soud, mohlo to být čtyřikrát víc). Sociální demokracie coby kdysi mocná strana věru neudělala nic, aby tuto nestoudnou praxi zarazila. V dluhové pasti zůstaly viset doslova desetitisíce lidí. Ti všichni mají nervy nadranc, exekutory na krku, mnohdy mají doslova zničené životy, dluhy se týkají, jak se ukazuje, i malých dětí anebo starých rodičů, když jim je nadělaly nezodpovědné děti. Je to odporný jev naší skutečnosti a sociální demokracie v něm lítá už mnoho let taky. Jenže je velký rozdíl mezi jejím postavením a postavením dejme tomu manželů, kteří mají platit ohromný dluh za dítko, které načapal revizor při černé jízdě v tramvaji. Sociální demokraté coby součást politického stroje nesou za tento nešvar odpovědnost a je nehorázné, když se vůči výkonu práva (jakkoli nemravného) brání způsobem, který je občanům nedostupný.
![]() |
![]() |
Není pravda, že starého psa nenaučíš novým kouskům. Je to snad měsíc, co jsem zavedl povinné sušení tlapek. Přijdeme do předsíně a postupně Noře i Gari osuším tlapky, ať je sucho mebo mokro, teď je pořád sucho (začíná to bejt blbý…) a teprve pak poběhnou do kuchyně k miskám.
No a výsledek? I když dveře z předsíně zůstanou otevřené, pejskové stojí a čekají na obřad sušení tlapek. A to je Noře už osm (to to utíká) a Garince pět (to to utíká). Co je ale zajímavé: i když se sucho, Nora vždycky přijde s mokrými tlapkami. Tak to ta holka dělá, to ví pánbu.