Každopádně je to politická síla, se kterou je třeba počítat. Piráti jsou i jindě v Evropě, existuje i celoevropská pirátská strana sdružující dvacet partají včetně té naší. Pirátka Markéta Gregorová je její předsedkyní a Mikuláš Peksa místopředseda. Jistě v tom sehrálo roli i to, že si u nás pirátská strana vede mimořádně dobře.
To má jistě mnoho důvodů, jeden z důležitých tkví v tom, že po bezmála půlstoletí komunistického režimu naše veřejnost jeví k levičáctví mimořádnou nechuť. Proto ten propad zelených, ti u nás nehrají žádnou roli jako partaj a své destruktivní zájmy prosazují skrze takzvanou občanskou společnost, skrze spolky, drze se prohlašující za představitele veřejnosti. Funguje to, nikdy nebudeme mít dálnice, zamrzne bytová výstavba, nicméně v parlamentu nejsou. Nemáme levičáckou stranu typu Linke. Jsou tu komunisté s propadem členstva i voličstva a jsou vidět a slyšet jen díky politickému mistrovství takzvaného demokratického bloku. Ale levice tady nefunguje.
Do toho přišli piráti. Předseda Bartoš je sympatický výmluvný energický muž, kolem sebe má další sympatické lidi. Jejich volební kampaň slibující zatýkání a žalářování většina lidí brala jako politický folklor – ale už to bylo varovné znamení, že je v genetickém kódu něco dobře známého. Šídlo z pytle vyjelo teď s programem fízlování prázdných bytů. Zavírání a fízlování, to jde velmi dobře dohromady a velmi dobře to koreluje se slogany o transparentnosti. Pod ně se dá skrýt fízlování každého. Vposledku už nejde jenom o šídlo z pytle. Zpochybňování aliančních závazků a výdajů na obranu – a je hned všechno jasné. Tihle lidé se chystají mít v evropském parlamentu slyšitelné slovo.
Mají naději na úspěch, protože dosavadní politika Junckerova vedení vyvolala vlnu protievropských nálad po celé unii. Místo zásady „když se v hospodě špatně vaří vyhoďte kuchaře“ sílí heslo „zavřeme hospodu“. To může lákat zmatené voliče, aby dali hlas právě takovým silám, jako jsou naši piráti – přitom oni reprezentují přesně ten druh myšlení, který uvedl unii do tak krizového stavu. Jestliže síly tohoto druhu převládnout, můžeme se dočkat dalších euroexitů nebo přinejmenším pokusů o ně velmi brzy.
Vždycky když spatřím naši Gari nebo noru ležet na zádech a vidím, jak se kroutí a převaluje, zoufám si: pod tím rozkošnicky se protahujícím pejskem je mrtvá ryba, bobky z kance, dosaďte co chcete, na co hnusného si vzpomenete.
A přece existuje výjimka! Jdeme a vidím, hup, Nora se kamsi vrhá a válí se a já běžím a řvu a už přemýšlím, jestli jsme už vyplácali celý šampon nebo jestli ještě zbyl.
A ona to nebyla ani mrtvá ryba (kde, na kopci? ale i to se stává), ani bobky z kance. Byla to hromada pilin. Kácí se u nás hodně borovic a lesáci to řežou na špalky a do toho se Nora ponořila.
Chválím, chválím. Pro tentokrát. Příště už zase nadávky a bědování. Mrtvých ryb je všude plno.