Ministři zahraničí a NATO

Ve Washingtonu se sešli ministři zahraničí členských států NATO. Aliance nepochybně patří k západním institucím, které zatím nepodlehly destruktivním trendům, jež se dají charakterizovat přirovnáním k muži, který sedí na větvi a řeže si ji pod sebou pilou. Nezpochybnili žádné z vytčených cílů, potvrdili ostražitost vůči Rusku a také Íránu a Číně.
Indikované hrozby jsou reálné, je třeba rozlišovat.
Rusko je trvalá hrozba. Důvod je prostý. Naprosto neproduktivní mocnost žije jen z ochoty umírat a nasadit maximální prostředky na posílení válečného potenciálu. Nicméně Rusko bylo navenek vždy opatrné, jednalo racionálně a v posledním období jednalo agresivně jen vůči sousedům, kteří ztratili soudnost a zkoušeli hru na tahání lva za ocas. Ruské válečnictví je obráceno dovnitř, je to opium lidu, navyklému na omamný pocit velmocenské síly. Tu je třeba občas prezentovat nějakým tím válečným dobrodružstvím v blízkém sousedství. Nabíledni je Pobaltí a tady musí NATO soustavně a přesvědčivě dávat najevo, že by zelené mužíky v Litvě pokládalo za casus belli.

Zcela jiný druh hrozby plyne z Číny. Na rozdíl od neschopného Ruska je Čína intenzivně produktivní a zvláště pak v poslední době nabírá iniciativu ve špičkových technologických odvětvích. Kauza Huawei je groteskní v tom, že se Západ brání převaze policejními zásahy. Zde ovšem zvýšení výdajů na zbrojení nepomůže. Čelit Číně znamená změnu priorit, odstoupit od boje proti umělohmotným brčkům a podpořit technologickou inovaci. Zatím v cestě stojí šestnáctiletá autistka, ale snad by se nechala ukecat.

Írán, to jsou náboženští fanatici, instalovaní k moci francouzskými levičáckými bojovníky za lidská práva. Tak to je mrak, ze kterého by nějaká ta atomovka mohla časem kápnout.

Chválabohu, že se zatím NATO nerozpadá jako se to děje s Unií pod taktovkou nezodpovědných sociálních konstruktérů typu Jean-Claude Junckera.
--> Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Příliš hodní pejskové

Pejskové ráno čekají na procházku. Chovají se vcelku způsobně a respektují čas klidu při snídani. Pak ale nastane jakási zlomová situae, rozpoznají že se dosnídalo a to je signál, aby se začalo s otravováním. Těžko říct, kdo je v tomto ohledu agilnější, teoreticky by ot měla být Gari, ovšem Nora nezůstává pozadu a mnohdy je ona číslo jedna, zvláště v oboru strkání hlavy do nohacice při oblékání kalhot.

A dnes? Vůbec neotravují! Že by to byl výsledek mého výchovného působení? Trvá už osm let, v případě Nory. Proč zrovna dnes? Protože jsme při pátku?
Budu muset zavést nový povel, něco jako Otravuj! Protože bez otravování nemá ranní rituál ten správný říz.