 |
Sociální demokraté si volí vedení. S velkou převahou byl v čele potvrzen Jan Hamáček v roli předsedy a do vedení se zařadí i ministři Jana Maláčová a Tomáš Petříček. To budiž zdůrazněno v souvislosti s tím, že na sjezdu vystoupil i systematický Petříčkův ne-fanda, prezident Miloš Zeman. Ten v minulosti významně poznamenal polistopadovou sociální demokracii. Tím že do ní otevřel dveře bolševikům a estébákům a další předlistopadové pakáži ji pozvedl do první ligy. Ve vedení se pak choval natolik nemožně, že se strana rozhodla ho nepodpořit ve volbě prezidenta, nastal rozchod a poté následovala soustavná škůdcovská činnost, v době nejnovější vrcholící Lánským pučem a spráskáním Sobotky hůlkou.
Tento pátek však na sněmování oranžových vystoupil jiný Zeman, než na jaké jsme si neradi zvykli. Podpořil Hamáčka, podpořil stranu jako takovou mimo jiné i slibem, že jí v nadcházejících volbách do europarlamentu dá hlas a co hlavního, stručně a na snadno zapamatovatelném příkladu vyjádřil svou představu o směřování strany. Měla by podle něho být stranou práce a nikoli organizátorkou pochodů Prague Pride. Měla by se opřít o zaměstnance a o důchodce. Jinými slovy, měla by se obrátit k těm lidem, kteří volí Miloše Zemana. Vysmál se těmito slovy konceptu nadbíhajícímu městským liberálům. Dosavadní výsledky mu dávají zapravdu. Progresisté západoevropského stylu zatím prohrávají jednu šarvátku za druhou. Pokud jde o volební preference, silný sexappeal pro tyto voliče mají Piráti a s nimi se strana zaměřená na zaměstnance a důchodce bude asi těžko přetahovat. Potíž je v tom, že zaměstnancům a zejména důchodcům nadbíhá Babiš. Ten, jak výsledky ukazují, nabízí stařešinům svoje zboží vemlouvavěji než nezábavný nijaký Jan Hamáček.
Shrnuto: ne snad, že by Zeman neměl ve svém pohledu na smysl progresivistických námluv pravdu, nicméně recept za záchranu sociální demokracie nepodal.
Nejspíš proto, že žádný není.
|
|
Vilín kvete už dlouho a ten ještě jaro nepřivolává, kvete od prosince. Krokusy? To je něco jiného! Nejdřív vystrčily špičaté zelené frňáky, v úterý jsme si všiml prvního kvítku a včera, to už je explose. Začalo jaro.
Odpoledne jsme s Ljubou spustili první jarní práce, je třeba ostříhat keříky a vrbu. Naši pejskové mají zásadně odlišný postoj k zahradním činnostem. Nora je nadšený účastník, Gari blazeovaný pozorovatel. Nora skáče po hrábích, když vleču plachtu, snaží se na ni vlézt, abych ji táhl a nosí v tlamě klacíky. Gari to vše sleduje ze svého křesílka u okna v obývacím pokoji.
Tak to pěkně začalo, pracovali jsme a po nějaké chvíli – kde je Nora? Jak to, že nenosí klacík? A Gari zmizela z křesílka.
Ljuba zapátrala a pejsky objevila venku na ulici, seděli u vrátek a čekali, až jim někdo otevře.
Jak se tam dostali? Kdo je vypustil? Jsem si jistý, že od oběda jsem na ulici nevystrčil nos. Ljuba má jistotu, že jsme to zavinil já, jako všechno. Malá jarní záhada, odpoledne bude jarní zmatkování pokračovat.