 |
Podle očekávání neprošlo s přes senát rudé spiknutí ANO, sociálních demokratů a komunistů s cílem porušit smlouvu mezi státem a církvemi. Opět se ukazuje, že instituce nejsou ze své podstaty špatné nebo dobré – záleží na jejich lidském obsazení.
Rozložení sil v poslanecké sněmovně je nešťastné – funguje tam Národní fronta, která si říká Demokratický blok, Národní fronta bez Lidových milic a bohužel i s malým počtem voličů na to, aby jako Národní fronta mohla fungovat jinak než destruktivně. Výsledek? Závislost vítěze voleb na komunistech, kteří se potácejí v krizi a mají nejnižší volební výsledky za dobu své existence.
O postojích lidovců ve věci podpory Babišova hnutí jsme psali včera. Je dobře si všímat postoje ODS. Ta se dosud nedokázala zbavit iluze, že verbálními útoky na ANO udělá dojem na těch svých jistých patnáct procent voličů, ale v realitě pak už je strop a dál už nic. Profesor Fiala svými svatouškovskými řečmi průlom do babišovských hradeb neudělá. Naopak, jiní se starají o průlom do hradeb ODS – viz epizodku místopředsedkyně ODS Alexandry Udženije, která poslušně naslouchala svému hlasu krve a běžela se poklonit na slavnost Jaroslava Soukupa, nejponuřejší figury soudobé mediální scény. Tenhle kousek vysoké funkcionářky ODS potvrdil obezřetné stanovisko těch lokálních politiků v Praze, kteří odmítli po místních volbách jít do koalice s – v Praze vítěznou – ODS v obavách před kmotrovskými vazbami. Obavy, jak vidno, byly plně oprávněné, a nyní mají v Praze primátorem jakéhosi pana Hřiba.
A v takzvané velké politice? V čele ANO s podporou komunistů troufajících se diktovat kdo má stát v čele zamini.
Spravedlivý a až za hrob zásadový pan Ruml způsobil mafiánskou opoziční smlouvu Klause se Zemanem. Spravedlivý a až za hrob zásadový pan Fiala se přičinil o to, že dnes rudí mávají státem. Ještě štěstí, že máme senát volený podle osobností a ne podle partají. Ten zatím dal repríze krádeže stopku. Příští jednání téhle frašky bude pravděpodobně před Ústavním soudem.
|
|
Vilín kvete už dlouho a ten ještě jaro nepřivolává, kvete od prosince. Krokusy? To je něco jiného! Nejdřív vystrčily špičaté zelené frňáky, v úterý jsme si všiml prvního kvítku a včera, to už je explose. Začalo jaro.
Odpoledne jsme s Ljubou spustili první jarní práce, je třeba ostříhat keříky a vrbu. Naši pejskové mají zásadně odlišný postoj k zahradním činnostem. Nora je nadšený účastník, Gari blazeovaný pozorovatel. Nora skáče po hrábích, když vleču plachtu, snaží se na ni vlézt, abych ji táhl a nosí v tlamě klacíky. Gari to vše sleduje ze svého křesílka u okna v obývacím pokoji.
Tak to pěkně začalo, pracovali jsme a po nějaké chvíli – kde je Nora? Jak to, že nenosí klacík? A Gari zmizela z křesílka.
Ljuba zapátrala a pejsky objevila venku na ulici, seděli u vrátek a čekali, až jim někdo otevře.
Jak se tam dostali? Kdo je vypustil? Jsem si jistý, že od oběda jsem na ulici nevystrčil nos. Ljuba má jistotu, že jsme to zavinil já, jako všechno. Malá jarní záhada, odpoledne bude jarní zmatkování pokračovat.