Tehdy byla Muriel připravena k tisku. Dnes už to mohou posoudit jen odborníci, nicméně skutečnost je taková, že právě v této Muriel předběhl Kája svoji dobu. Dnes je comics svébytný umělecký útvar, je na pomezí literatury, výtvarného umění a do jisté míry i filmu (proto je tolik dobrých adaptací comicsových příběhů). Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se ve světě comics v tomto moderním pojetí teprve rodil. Kája nikoho nekopíroval, on stál vpředu. Měl nastoupenou hvězdnou dráhu, protože kdyby měly být normální poměry, Muriel a Kája Saudek by si našli rychle cestu do světa.
Soudruzi rozhodli jinak. Muriel zakázali a někdo originály v turbulentní době ukradl. Pro Káju to byla osudná rána. Nikdy se z ní plně nevzpamatoval. Bolest ovlivnila celé jeho další dílo a život a tragický závěr života byl jen logické vyústění. Čachry kolem jeho pozůstalosti jsou nechutné a případ Muriel není jediný. Mimo dosah rodiny je takzvaný archiv prací Káji Saudka. Ale to je opravdu jiná historie.
Soud rozhodl správně, kradené, nalezené a pak zase záhadně zmizelé a na aukci se objevivší originály podle soudu patří Saudkovým. Není to finální vítězství, ale naděje na spravedlnost je nyní vyšší.
K té nenávisti vůči comicsu – že u nás fakticky nesměl vycházet (s malými výjimkami občas v časopise, pak výtečný Čtyřlístek a snad ještě pár dalších věcí), to nebyl jen důsledek rozhodnutí bafuňářů komunistické strany. Jako žába na prameni tu zafungovali i veleduchové, kteří dali comics do klatby coby pokleslé umění, kunsthistorici věhlasných jmen, profesoři, akademici, šéfové uměleckých redakcí.
Ve jménu comicsu, hanba jim všem.
Minulý týden to složilo Ljubu, teď přišla řada na mě. Smrkám a kejchám jako statisíce dalších lidí, kteří TO taky chytili. Co naplat, s pejskama se musí ven, i kdyby se člověk měl plazit. Koukám teď z okna na ten mráz šedivák... Nora se ani nešla vyčurat, jen vystrčila nos. Mreáz ale kopřivu nespálí a naopak, možná spálí rýmu a kašel?