 |
Skupina senátorů vedená Václavem Láskou z Klubu pro liberální demokracii chce zažalovat prezidenta Zemana u Ústavního soudu. Hned to vyvolalo uštěpačné komentáře, že jde o další marný pokus, a věrný Ovčáček hned plivnul, že jde o zviditelnění.
Senátorská iniciativa určitě nebude mít žádný praktický efekt. Prezident je sesaditelný jen ústavními většinami senátu a poslanecké komory, jde o složitý a v reálu zjevně neuskutečnitelný proces. Proto to tak v té ústavě je. Na druhou stranu je to veliká hanba obou zákonodárných sborů, že z čistě konjukturalistických důvodů zmrzačily ústavu nedomyšlenou implementací přímé volby prezidenta: aby se zalíbily pošetilé části veřejnosti, která věří na přímou volbu jako vyšší stupeň demokracie. Dle ústavy by parlament mohl způsobit odchod z funkce člověka, který zjevně nemá lidské kompetence na vykonávání úřadu hlavy státu.
Parlament ale mlčí.
Je to velká hanba.
Proto je dobře, že se aspoň někdo ozval a zachraňuje gestem čest své instituce vůči muži, který špiní čest země, již zastupuje.
Hra o brexit
Další kolo hlasování v britském parlamentu dopadlo nějak nedomrle. Sněmovna sice odmítla tvrdý brexit, ale z odmítnutí nevyplývá, že tvrdý brexit absolutně nebude. Pak by z tří možností – tvrdý brexit bez dohody – měkký s dohodou – zůstat v unii – prakticky zůstala jen ta třetí, jelikož dohodu parlament výrazně odmítl už předtím a na jinou unie nechce přistoupit.
Premiérka Mayová tedy bude nadále klepat na evropské dveře.
Zcela zvláštní je ten případ irské pojistky. Hlava to nebere:
Hranice mezi zeměmi buď je, nebo není. Irsko zůstává v unii a britská část Ulsteru tvoří kousanec v těle ostrova. Buď tedy tam povládnou evropské unijní poměry, nebo nepovládnou. Zpravodaj našeho rozhlasu pan Jůn tlumočil nějaké představy o zvláštním režimu kontrolovaném z dronů, to je přece očividný nesmysl.
Je to jako s tím řeckým dluhem. Ten se buď musí zaplatit, nebo odpustit. Vše ostatní kolem něho je tanec. Hranice je hranice a brexitáři ji svým rozhodnutím spískali. Žádné drony s tím nehnou, žádná pojistka nepomůže. Ta hranice tam buď bude se vším, co bude následovat, anebo nebude.
Je to, stejně jako s tím dluhem, vlastně jednoduché.
|
|
Nora mám poraněnou packu a léčení je vždycky dlouhé. Jednak Nora běhá, jednak si ji líže. Běhat smí, lízat nesmí. Hlídáme to, nasazujeme jí kornout, ale ona je lstivá jako Odyseus.
Sedí, potvora, a tváří se nevinně. Poraněná je pravá zadní. Okázale si líže levou přední: to přece můžu, jsem pejsek a pejskové si MUSÍ lízat packu! Jakmile se ale podívám stranou, podsune pravou zadní před levou přední a líže ránu. Sotva se ohlédnu, zasune pravou zadní a úplně nevinně pokračuje v očistě levé přední.
Potvora jedna lstivá!