V komentáři na Novinkách se také svěřil, proč byl v mládí odpůrcem trestu smrti. Oslovil ho Kieslowského Krátký film o zabíjení. Ono je jistě hodně podnětů vedoucích k odmítnutí trestu smrti. Je v tomto smyslu dobré i zavítat do muzejního oddělení věznice na Pankráci. Kromě nacistické sekyrárny tam je zachované i popravčí zařízení, tedy šibenice, plně funkční, no a vida, taky výročí – v oprátce zde zemřel pětinásobný vrah Vladimír Lulek skoro přesně před třiceti lety, 2. února 1989.
Svět ve kterém je nám dobře usoudil, že trest smrti nechce. Obětem život nevrátí a je to jenom jeden další akt usmrcení navíc, to je asi jádro toho postoje.
Zdaleka ne všichni lidé se na to takto dívají a je to dobře známo. Kdyby Okamura prosadil svoje referendum a někdo protlačil trest smrti jako volební téma, pankrácké popraviště by velmi brzy ožilo. I to je velmi dobře známo.
Takže se naskýtá otázka pro Václava Klause mladšího: má-li to zapotřebí, takto prvoplánově, trapně a uboze se podbízet tomu horšímu, co ve společnosti je?
Ráno jsem se pokusil fotit zatmění Měsíce. Večer jsem si připravil stativ, k posteli přichystal fotoaparát. Probudil jsem se kupodivu sám od sebe. Potichounku jsem vstal, ovšem potichounku není nikdy tak moc potichounku, aby to nevzbudilo Noru. Gari, tu vzbudí jen kanonáda anebo sypání granulí do misky.
Šel jsem tedy dolů do obýváku, fotoaparát v ruce, Noru v patách. Otevřel jsem dveře na terasu – hodlal jsem to fotit zevnitř, nebudu se tetelit v desetistupňovém mrazu! No a astronom Nora vyběhla na zahradu. Úmysly měla rozhodně nikoli astronomické. Ona totiž nesmí kadit v zadní zahradě, pouze v přední zahradě, zadní zahrada je oddělená plůtkem a vrátky… a využila vzácné astronomické situace úplného zatmění Měsíce, aby se vykadila tam, kde se jí to líbí nejvíc.
Příští příležitost bude mít v roce 2025.