 |
Jak se čekalo, navržená dohoda Británie s Evropskou unií neprošla britským parlamentem. Premiérka má ještě nějakou teoretickou možnost dohody, nicméně tvrdý brexit provázený nepředvídatelnými následky je reálnější víc než cokoli jiného.
Jakpak asi by hlasovali britští občané, kdyby jim před hlasováním o brexitu v referendu někdo vysvětlil, co se bude dít? Vysvětlil tak, aby tomu uvěřili? Přitom naši horlitelé pro czexit neriskují nic jiného. Pětaosmdesát procent našeho vývozu jde do zemí EU. I kdybychom nebyli členy EU, jako že jsme, všechny normy by se tak jako tak musely přizpůsobit normám EU. Pokud si Brusel vymyslí, že budou povolena jenom auta poháněná biomasou, bude to sice kravina, ale v Boleslavi se budou muset vyrábět auta poháněná biomasou, jinak bychom je v oblasti EU neprodali, tak prosté to je.
Nenálada v České republice je oprávněně namířená proti aktuálnímu Bruselu. Je třeba si uvědomit, že je naladěná na důsledky aktuální agendy vedoucích kruhů, agendy, která odhlédla od efektivity a sleduje jen politické cíle odtržené od reality.
Kdyby britské drama dopadlo pro nás dobře, znamenalo by to, že Británie zůstane v Unii a stane se mocnou politickou silou směřující reformním směrem. To rozcestí není jenom ve směru integrace kontra posílení národních států. Ani to není nic, co bychom si měli prioritně přát, protože si nedělejme iluze, že by se nám ve společnosti posílených národně sebevědomých států dařilo líp. Jde o priority. Volný obchod? Určitě ano. Rozvoj dopravy? Stoprocentně. Technologická koordinace? Podpora vědy a výzkumu? Zcela jistě.
Zatím ale je priorita Bruselu ochrana kohokoli před čímkoli. Odklon od efektivity je primární příčina současné krize, která v těchto hodinách a dnech vrcholí v Londýně dramatem, o kterém se budou psát knihy a točit filmy.
Až to dopadne, doufejme, dobře… a Británie v Unii zůstane a přispěje k vymetení zmetků typu Junckera a Tuska na dějinné smetiště.
|
|
Míněna je samozřejmě Norinka, kdo jiný.
Uvedu do situace: můj pracovní stůl s křeslem, vlevo je pelech – košíček, vpravo pelech – pelech. Gari s Norou zaujmou košíček i pelech, každá to svoje, kdo dřív přijde ten dřív mele. Takže Nora se zatočí v košíčku, ulehne a podřimuje, Gari se zatočí v pelechu, ulehne a podřimuje. Já pracuju a po očku koukám, jestli si Gari nelíže tlapu – už ji má zahojenou, ale jen skoro, ne úplně.
Po hodině slyším, už zcela zabraný do psaní, vrčení zleva. Gari vlezla Noře do košíčku. Nora vrčí, ne moc, jen tak zlehka, hodně temně. Pak se zvedne, přejde do pelechu pelechu a Gari se po zbytek seance válí v jejím košíčku.
Svatá? Nebo piptomá? Ona je t hranice leckdy nerozeznatelná.