 |
Pan Chvojka vyřídil panu Hamáčkovi, že Zeman nebude dělat potíže s panem Petříčkem. To je nejvýznamnější politická zpráva posledních několika dnů. Kdo je to Chvojka? A kdo je pan Petříček, zeptá se občan. Hamáček, to je ten pán, který je ministrem vnitra a zahraničí a předseda strany, která se skládá z pana Zimoly a pana Haška, když zrovna pan Foldyna mlátí do boxovacího pytle.
V těchto několika větách je vyjádřená šílená situace, v níž se ocitla sociální demokracie a zároveň ale i celý stát. Dlouholetým ministrem zahraničí byl Edvard Beneš. Ministrem zahraničí byl i Jan Masaryk. Až by se měla dělat galerie portrétů našich ministrů zahraničí, visel by v ní i portrét Bohuslava Chňoupka. Ten byl zajímavý alespoň tím, jak se o něm vyprávělo, že střílí jeleny z helikoptéry (moc tomu nevěřím, jelen je chytrej a helikoptéru slyší). Teď má být v Černínu v té hlavní kanceláři nějaký pan Petříček. A rozhodnutí o tom vzkazuje panu Hamáčkovi pan Chvojka.
To poslání je ale zřejmé a záhad v něm není: zahraniční agendu si chce nechat v gesci pan Babiš. Mstivého starce na Hradě omámí výroky typu ani jeden migrant, ani jeden sirotek a nechá ho navazovat ekonomickou diplomacii se zkrachovanými čínskými korupčníky, toho času v domácím vězení, posléze – v logice věci – na popravišti. Andreje Babiše zajímá rozpočtová a dotační politika EU a tu si ošéfuje a v Černínu ať sedí kdokoli. Petříček jako Pavlíček, co na tom sejde?
Pokud ale jde o sociální demokracii, ta má jedno obrovské štěstí. Její voličský kádr se víc stará o fotbalovou ligu než o politiku. Kdyby to bylo opačně, museli by ten trapný spolek rozpustit.
|
|
Byl to pracovně rušný den, ale všechno má svůj konec, pracovně rušné dny nevyjímaje. Jdeme spát. Pejskové to ovšem zabalili podstatně dříve.
Vejdu do ložnice a co vidím: Gari leží v Norinčině pelechu a Nora je v Garině pelechu. Přísně řeknu: Tak! A se mnou přišel zákon! Gari se okamžitě zvedne a jde na svůj pelech a Nora se uvelebí také do svého. Ona, potvora, Gari moc dobře ví, že vlezla do cizího a jenom to tak zkouší, jestli jí to projde. Neprojde!
Ono zdánlivě by to mohlo být jedno, že. Oba pelechy jsou naprosto stejné. Jenže kdybych povolil anarchii, připravil bych Garču o radost lézt ráno Noře do pelechu. Kdyby to bylo jedno, tak jakápak radost?
Tím, že jsme ji večer vyhnal, jsem naopak zvýšil atraktivitu Nořina pelechu: je to zakázaný pelech. Zakázané ovoce ne, to by nebyl ten správný příměr.