Google slaví dvacítku
Před dvaceti lety přišel Google coby plnotextový vyhledávač a z internetu se stal výkonný nástroj pro každý den. Podobný srovnatelný fenomen je Facebook, v jiném gardu Wikipedie a Youtube. Klony a napodobeniny existují, ale žádná nemá šanci na vítězství. Je to efekt sněhové koule, jak se valí, nalepuje se na ni další sníh. Analogie kulhá v tom smyslu, že sněhová koule je nakonec nepohyblivá, zastaví se a rozpadne se. To ve světě internetu neplatí. Koule zpomaluje rychlost růstu, ale to je důvod spíše společenský a demografický.
Bude tu Google navždy? Nic není navždy. Google taky zmizí v propadlišti a nahradí ho něco jiného, o čem nemáme tušení. Bude to souviset s hlasem, přímým přenosem myšlenky. A moje vnučka Dominika bude jednou vykládat: jó, já pamatuju eště gůgl!
A okolí si bude říkat: o čem to ta bába mluví?
Dnes ráno to byla plná sestava. Už když jsme přijížděli na pejskací louku u Oleška, uviděli jsme červeného renaulta a bylo jasné, že Pepinka s Fanánkem jsou nedaleko. Zastavil jsem, otevřel dveře a holky hned běžely k renaultu a zkoumaly, kdo je uvnitř schovaný. Schovka ale byla v lese! Vzápětí se vyřítila Pepinka a v patách jí Fanánek.
Říkala pak Věra, že hlavně Pepinka si hlídá aždé auto. Když uslyší motor, našpicuje uši: to bude Gari, to bude Nora! Pak projede nějaký člověkáčský hňup a radost se propadne do studny zklamání.
Až když přijel modrý subáč, to opravdu byla Gari a Nora! Člověkáčský hňup za volantem není podstatný. Ten je za horizontem zájmu.