O krizi se tedy stará Poche sám. Už touto svou výzvou upozornil na situaci, v níž se strana nachází: nechá sebou zacházet jako s oušlapkem. Není schopna obsadit své pozice ve vládě a není schopna obsadit ani vedení sebe sama. Je úsměvné, jak Zemanova hlásná trouba - Parlamentní listy – přičinlivě připomněla styky Miroslava Pocheho s bývalým pracovníkem Národního bezpečnostního úřadu Radimem Burešem. S Pochem prý jezdil na dovolenou a ty dovolené prý platil Svaz cyklistiky, jehož je Poche viceprezidentem. No a je z toho titulek Velký průšvih pro Pocheho a celou ČSSD. To se hodí, že, možná za to bude Řád Velkého Slintu.
Pohár trapnosti je tedy vypit takřka do dna. Možná ale, že se sociální demokracie dostala už za hranici veřejné vnímavosti a ať udělá co udělá, je to jedno. Z letargie by ji mohlo probudit jen bouchnutí do stolu a nátlak na Babiše a Zemana, aby se drželi ústavy.
To je asi tak pravděpodobné, jako že Hamáček roztáhne paže a bude kroužit v nadhlavníku jako skřivan.
Nastupovali jsme do výtahu: Gari s Norou jako první, jak jinak, za nimi já. Ještě jsem se ohlédl, aby si některá nezapomněla ocásek mezi dveřmi. Stiskl jsem tlačítko do suterénu a věnoval se úvahám o nesmrtelnosti chrousta. Dojeli jsme, dveře se otevřely a vyběhla Nora. Jako první.
Jak se ta potvora Garajzna stačila vypařit? Stačila vteřinka nepozornosti a zády mi vyklouzla a už byla na chodbě.
Ještě štěstí, že jsme jeli jenom dva štoky, Garino. Až spolu pojedeme výtahem z vyhlídkové terasy Empire State Buildingu, tohle mi nedělej.