 |
Raketa se sondou NASA Parker Solar Probe zamířila ke Slunci. Má za úkol především zjistit, jak je možné, že okolní atmosféra naší životadárné hvězdy je teplejší než sám její povrch.
Sonda nese jméno našeho současníka, Eugena Parkera (narozen 1927), autora teorie solárního větru. Start rakety se sondou, která se maximálně přiblíží slunečnímu povrchu, mi připomněl Ray Bradburyho a jeho sbírku Zlatá jablka ze Slunce. V originále vyšla v roce 1953, my si museli počkat devět let do roku 1962, kdy péčí Adolfa Hoffmeistera vyšla nepřekonatelná sbírka Labyrint a v ní je Bradburyho povídka zařazena.
Pro mě, tehdy chlapečka osmiletého, znamenala životní zvrat, jako kdyby na mne spadnul balkón. Labyrint, spolu s díky Lema, Verna a Wellse, mě nasměroval na sci-fi trajektorii a jí jsem věrný dodnes. Nechci tvrdit, že na mě zanechal největší dojem právě tento Bradburyho opus, ve své podstatě je v Bradburyho díle dosti výjimečný. Nabrat do Číše sluneční povrch a odletět, to je ten cíl... Tohle objevitelské puzení bylo od té doby oslabeno opakovanými útoky skepse. Jsem proto rád, že skepse ještě stoprocentně nezvítězila, že objevitelský duch přežívá a že sonda nazvaná podle úžasného objevitele a průkopníka Eugena Parkera míří v Bradburyho stopách.
|
|
Ve zvolském areálu zvaném z historických důvodů Prasečák začal v sobotu v poledne, dejme tomu, koncert s vyhlídkou konce v jednu ráno. V deset jsme už byli celá sestava, Ljuba i já plus oba pejskové, na útěku směr Tvrz Holešice, měli jsme tam zamluvenou chatičku na noc ze soboty na neděli. Shodou okolností Anna s Radkem se pohybovali v okolí zvole – v tu dobu, kdy dejme tomu koncert probíhal (jeli navštívit kamaráda). Zvukové vlny se valily krajem takovou silou, že jim div nepřevrhly auto! No, k Orlíku nedorazily.
V sobotu jsme si udělali výlet do nedaleké Radavy, před lety jsme totiž nějak na podzim tábořili v tamním opuštěném kempu, to byla ještě živa Iriska, a dívali se na zámek Orlík. Teď je ovšem plná sezóna, kemp je v provozu a tak jsme se museli spokojit s potulováním po skalnatém břehu.
A všude bylo ticho… božské ticho… a žádný dejme tomu koncert! Perlička: Ljuba původně uvažovala o tom, že bychom si najali chatičku v té Radavě. Byli jsme tam pak na obědě a první, co nám padlo do oka, byl velký plakát: DNES VEČER DISKOTÉKA!
