Ale ono to jinak nepůjde. Máme porodnost 1,6 a radujeme se, že je to úspěch, bývalo to i 1,2, čili vymíráme jako národ. Kdyby to bylo 6,6, možná by se ta migrace otočila a my bychom se cpali na jih. Což jenom trpce žertuji.
Až přijdou Marťani
Kdyby u vás přistáli Marťani, neříkejte jim, že naše ministryně spravedlnosti opsala svoji diplomní práci Mikroklimatické podmínky v chodu králíků. Mysleli si, že si z nich děláte prdel a znáte Marťany, oni dovedou být zlí.
Dnes v noci se vrací Ljuba z dovolené, na nějakou dobu vstáváme s pejsky sami. Za chvilku půjdeme na procházku. Do té doby se odehrálo několik drobných dějů. Nora se probudila první. Kvůli své tržné ráně na boku spí s trumpetou na hlavě – aby si ránu nelízala. Sundal jsem jí trumpetu, to probudilo Garinu, vyběhla ze svého pelechu a pak se obě začaly prát, jako vždy lehce, laškovně, rozhodně ne navážno. Pak jsem je vyhnal na zahradu, aby se vyčuraly. Gari se tam někde v křovinách ztratila. Dal jsem jim do mističek granule, Nora snědla svůj podí, konečně nalezená Gari se nad misku postavila a hledala dlouho inspiraci. Mezi tím jsem si uvařil kafe a ukrojil chleba. Posnídal jsem a u kafe si četl Neviditelného psa. Na zahradu se vkradl kocour. Holky si ho všimly, s řevem se vyřítily otevřenými dveřmi a zahnaly ho. Pak se vrátily na svá křesílka a Nora tam honila mouchu.
Dobré, pohodové ráno.