Nadále jde o hru na kuře, tedy jde o to, kdo uhne, kdo se podvolí. Opětovně se to chce od Jana Hamáčka. Žádná se po něm, aby ze sebe udělal naprostého pitomce. On navrhl Pocheho na post ministra zahraničí, Babiš návrh předal do prezidentské kanceláře a tam s ním naložili jako s toaletním papírem. Jestli tohle Hamáček spolkne, pak snad ani to kuře není.
Sociální demokracie není jednotná ani v této věci. Místopředseda strany Martin Netolický trvá na tom, že prezident se musí držet ústavy (to si tedy dovoluje hodně!) a nadále navrhuje dát prezidenta k ústavnímu soudu. Šlo by o kompetenční žalobu. Netolický má pravdu z mnoha důvodů. Tanečky kolem jmenování ministrů provozovali jak Havel, tak Klaus a bylo by tedy užitečné v té věci udělat jednou pro vždy jasno. Což je v moci ústavního soudu. Ale i aktuálně je tu ještě případ jmenování či nejmenování dvou profesorů Fajta a Oščádala, řádně nominovaných univerzitními orgány. S ustavením vlády to nesouvisí, nicméně je to projev megalomanie člověka, rozšiřujícího svoje pravomoci mimo oblasti vymezené zákony a ústavou. K tomu je třeba ještě dodat, že Andrej Babiš o kompetenční žalobě odmítá uvažovat. Jeden mizerný sociálnědemokratický ministr mu nestojí za to, aby si to rozházel s prezidentem.
Jestli si tohle nechá Hamáček líbit, tak je to mizerný předseda mizerné strany.