 |
Možná udělal Jan Hamáček chybu, když nominoval do postu ministra zahraničí Miroslava Pocheho. Má pověst šíbra v pražské organizaci strany, a ta má tu nejhorší možnou pověst, a je kladen na roven Karlu Březinovi a tady se o pověsti snad už ani nedá mluvit. Nicméně to bylo rozhodnutí předsedy České strany sociálně demokratické. Miloš Zeman využil tuto nominaci k tomu, aby navzdory ústavě posílil svůj politický vliv a Andrej Babiš zbaběle změnil svůj názor a podvolil se Zemanově vůli, aby se přes něho dopachtil k vládní definitivě. K tomu se přidal šéf komunistů Filip a připojil se k Zemanově odporu vůči Pochemu.
Hamáček teď tu stojí s důsledky svého – možná neuváženého – rozhodnutí na osudové křižovatce.
Buď se Babišovi, Zemanovi a Filipovi podvolí, a dobere se vládního angažmá.
Bohuslav Sobotka zůstane v paměti jako předseda sociální demokracie, jemuž Zeman ukazoval holí, kudy má jít, následoval katastrofální propad ve volbách. Jestli se Jan Hamáček podvolí v tomto případě, nota bene poté, kdy v prvním afektu zmužilosti řekl, že sociální demokracie nemá kam ustoupit, bude to podívaná pro otrlé. Potvrdí Zemanovi mimoústavní autoritu a předsedovi komunistů potvrdí vliv na osazování ministerských křesel, dokonce křesla ministra zahraničí.
Napadlo by toto někoho v roce 1990, kdy jsme věřili, že komunistická diktatura padla?
Vojtěch Filip udělal obrovskou politickou chybu, že se k Zemanovu soukromé politické exhibici připojil. Mohl být tím třetím, který se v koutě směje. On se ale neudržel, vpadl do hry. Komunista tlačí Hamáčka, koho má nominovat na ministra zahraničí. Jsou sociální demokraté opravdu už takoví oušlapkové, aby si nechali toto líbit?
Naprosto nejde o Pocheho, osobu jistě kontroverzní. Tady jde o to, kdo bude v tomhle státě vládnout. Pokud by to měl být Babiš, Zeman, Filip a Okamura v zádech, pak je opravdu čas jít do ulic, a hlavně – k volebním urnám, protože tohle jinak než u voleb nemůže skončit.
V této osudové hodině je ta volba pro sociální demokracii v podstatě jednoduchá.
Tak jednoznačnému nátlaku se musí buď mužně postavit a odejít do opozice se vším všudy, nebo se podvolit a nést důsledky se vším všudy. V pozici, v jaké je, ty důsledky mohou skončit pobytem mimo parlament a pokud se na stranu začnou uplatňovat zákony jako na jakýkoli jiný subjekt, tím je myšlen její astronomický dluh, pak vidina zániku není nereálná.
Úsměvný postřeh na konec.
Komu z nás bylo před – dejme tomu – týdnem, dvěma známo jméno Poche?
|
|
Opět se to osvědčuje, ta dávná zásada, že voják se stará a voják má. Když jdu s pikslou pro granule, mám Garinu v patách. Při plnění piksly vždycky nějaká upadne a Gari ji sebere. Inu, voják se stará, voják má.
Včera našla hovězí kloub. Kus kosti. Samozřejmě Garina ji našla. A to byla neděle, na naší procházkové trase prošly desítky pejsků. Kdopak kost našel? Samozřejmě naše shánčlivá Garinka. Cestou jsme pár pejsků i potkali. To je vždycky zdravení a očuchávání, velmi obezřetné – aby neupustila kost.
Momentálně kost leží na zadním sedadle v autě. Čeká na to, až ji tam Ljuba najde vyhodí. A kdopak asi tu kost ztratil?
Nejspíš nějaká kráva nebo vůl.