Neslavné výročí
Před pěti lety došlo k policejnímu ataku na Úřad vlády. Ten měl za následek pád Nečasovy vlády, v důsledku toho i úpadek důvěry veřejnosti nejen v Občanskou demokratickou stranu ale v politické strany vůbec a nahoru šly strany protestní. Je velmi pravděpodobné, že kdyby k tomuto převratu nedošlo, hnutí ANO by nemělo dvojnásobnou převahu ve voleních výsledcích a preferencích nad nejbližším ze svých soupeřů a slavně by na tom nebyli ani Piráti, ani Okamura. Nejhorší rádu ale dostala důvěra v právní systém. Bohužel se nejednalo o jednorázový výprask, to hanobení důvěry v právo trvá, případ soudí soudkyně Králová, která je chvilku vláčena jako nekompetentní osoba a hrozí jí vyhazov a poté je reinstalována do funkce, to je současný stav. Aktuálně odmítla odposlechy jako důkazní materiál. To je evergreen našeho soudního systému. Nikdo ještě nevysvětlil, jak by se na korupci mohlo jít jinak než přes odposlechy, natož pak ve státě, kde ani dopadení přímo na pístě z krabicí peněz v ruce nestačí na to, aby dotyčný šel do basy.

Pak ovšem není divu, že mantra o „trestně stíhaném premiérovi“ působí jen na toho, komu by Andrej Babiš ležel v žaludku i kvůli něčemu jinému a proč jsou jeho stoupenci vůči ní imunní. Důvěra je blízká nule, a nebyla by asi o mnoho větší, i bez toho bombastického nočního ataku těžkooděnců.

Zeman svolal novináře
Po obědě prezident novinářům něco sdělí. Napsal mi čtenář o svém očekávání.
To sdělení může být zajímavé nebo nezajímavé.
To zajímavé by znělo: abdikuji.
Všechna ostatní jsou nezajímavá.

Tipnul bych si na tu druhou variantu. Nicméně, kolegům kteří tam půjdou, bych doporučil, aby hodně zpozorněli, kdyby tam přišel také Ovčáček a nesl pouzdro na housle. Mohl by v něm být kalašnikov. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz A že se nám stejskalo!

Jak je to dlouho, co jsem naposledy hnal pejsky do sprcháče? Možná šest neděl, ono to utíká. Včera ráno jsme si toho užili. Procházka v bahně, nejen tak! I potůčky na cestičkách byly. Dokonce mě napadlo, že bych mohl ten potůček chytře svést stranou, aby jen tak netekl z kopce dolů a pak šup do Vltavy, ale že udělám klackem odvodňovací rigól. Pejskové přihlíželi mému lopotění. Pak se klacek smekl a já si chrstl na nohavice řiďounké bláto.

Závěrem nastala klasická scéna – do sprchy jde první Gari, pak se suší, Nora ji olizuje. Druhou sprchuju Norinu, Gari ji neolizuje. To je normální. Nebylo ale normální, že zprasená byla víc Gari než Nora, dokonce podstatně víc! Neobvyklé, neobvyklé. Myslím, že dnes budu mít příležitost pozorování opakovat.