Jaký výsledek může schůzka přinést? Tady není nic platná žádná koreanistická ani politologická odbornost. Do hlav dvou samovládců žádný koreanista ani amerikanista ani politolog nevidí. Selským rozumem dáme dohromady takový obraz.
Kima už nejspíš přestalo bavit být diktátorem v koncentračním táboře plném lidí umírajících hladem. Jistě by se mu líbila stoupající prosperita, jako vidí v sousední Číně a přitom nechce skončit jako Kaddáfí, Husajn, ale také Ceaucescu, na to se docela zapomíná, že i komunističtí diktátoři mají své padlé. K tomu je třeba, aby byly odvolané sankce a ab se svět chtěl se Severní Koreou obchodně stýkat.
Věc má však mnoho háčků. Čína je veliká a Korea je malá. Číně prochází nehoráznosti, jaké by svět nejspíš v Koreji netrpěl, obchodování s Čínou je neférové a netransparentní a Čína porušuje nekonečnou řadu mezinárodních dohod – a je jí to trpěno, protože je to světová velmoc. Z mocenského hlediska je na Koreji zajímavá jen ta atomová bomba. Kim III. by byl šílenec, kdyby se jí vzdal a Trump se nechal vmanévrovat do situace, kdy se od něj čeká, že skutečně dohody o denuklearizaci dosáhne.
Vmanévrovat? Možná má trumf v rukávu.
Možná se ukáže, že Kima III. na těch studiích ve Švýcarsku vyměnili. Je třeba bedlivě pozorovat Kima. On jak známo rád chlastá. A jestli si na baru objedná vodku – martini a řekne promíchat, netřepat, je to jasné.
Svět bude zachráněn.
Tedy, jak kdo a jak kdy.
Tuhle jsme seděli v podvečer v altánku, svítilo sluníčko, modrá obloha, a najednou zahřmělo. Gari se zvedla a mazala domů. Včera byla předpověď, že bude bouřka celou noc. Jestli se to splnilo nevím, nicméně v jednu chvíli jsem opravdu byl vzhůru a to zrovna prásklo někde blízko, záblesk a hned rána. Velká rána, velká, zkrátka, velká jako hrom.
A pejskové? Nebáli se. Naopak já se bál, že polezou do postele a budou se schovávat pod dekou. Nikoli, statečně čelili bouřce na svých pelíšcích.
Nikdy bych nevěřil, že máme takto statečné pejsky.