Takový je základní náčrt situace. Dlužno doplnit, že v předvečer nové instalace premiéra se na 200 místech v republice konaly protestní demonstrace proti Zemanovi a Babišovi, jakož i proti spojenectví s komunisty. Dvě stě míst, to je pěkně velká síla, bohužel se příliš nepromítá do preferencí a volebních výsledků. Pořád má ANO zásandí náskok před soupeři a není to tak jako v Maďarsku, kde Orbán zestátnil rozhodující média a masíruje veřjenost ve svůj prospěch. Zde je to spíš naopak, média masírují veřejnost v neprospěch Zemana a Babiše, avšak volič je vůči masírování otrlý.
Ono to asi dopadne tak, že skutečně nějaká vláda Babišem řízená vznikne a výsledky budou z mnoha důvodů nevalné, takže babišovská éra skončí jak začala a nezbude po ní nic, jaké velké činy po sobě zanechal třeba Špidla? Na jedno si ale pamatovat budeme – v téhle éře se komunisté vrátili do hry a dostaly je tam demokratické strany, které nastoupily politiku negace, což by bylo v pořádku, kdyby mohly nabídnout alternativu. Vzhledem k volebním výsledkům však jiná alternativa než vládní spolupráce nebyla a demonstrace na Václavském náměstí jsou sice zábavné, ale v dané chvíli neproduktivní.
Kvóty zatím neprošly
Ministři zahraničí osmadvacítky se opět nedohodli na opatřeních proti masivní migraci. Kvóty by se měly – podle tzv. kompromisní varianty – týkat jen případu masivní nezvladatelné migrace.
Proboha, co je to amsivní nezvladatelná migrace? V unii je 28 respektive 27 států, každý s armádou, policií, tajnými službami. Je nepochopitelné, že někdo může o nezvladatelné masivní migraci uvažovat.
Lidsky to pochopitelné je – ona taková ochrana vnější hranice by nebyla v takovém případě pěkná napohled a politici typu Merkelové mají radši fotku selfíčka s migrantem než ostnaté dráty na hranicích. Právě pro tuto „fotografickou preferenci“ ji budou příští generace nejen Němců proklínat.
Znají to děti, znají to naši pejskové, tento před-noční povel. Zavelel jsem včera někdy po desáté, už byla skoro tma. Obřad se vykonává v předzahrádce, tedy v té části zahrádky mezi domem a ulicí.
Pejskové dokonali, zaběhli do domu, zavírám dveře a ouha, ono něco péruje ve dveřích. To je ono „a...“ v titulku. Otevřu dveře a v tom hustém šeru se podívám. No jo, pejskové přikutáleli tenisák. Natáhnu tedy nohu, podotýkám, že jsem byl bos, a zařvu.
On to nebyl tenisák. Byla to žába. Od vidění ji už znám, skokan hnědý, potkal jsem ho před pár dny v zadní zahradě, pozdravili jsme se a on pak zalezl do potůčku co vede do jezírka. To bylo od něho rozumné. Schovat se do otevřených dveří nebylo rozumné.
Odskákal v pohodě, neublížil jsem mu. Leknul se jistě velice. Já zařval, když jsem se ho tou nohou dotkl, on je důsledně němá tvář. Příště, až se potkáme, se mu omluvím.