Ukázalo se, jak je to prosté, odsunout ty dvě, slušně řečeno, antisystémové strany od válu. Zvedne se ruka a je to. Překlenulo se neštěstí aktuální politické situace plynoucí z toho, že vítězství ANO bylo příliš velké a prohra všech ostatních také příliš velká. Takový volební výsledek se nedá jen tak přijmout, co nezískáme ve volebních místnostech, to se musí urvat jinde. Naštěstí ale zbylo tolik soudnosti, že v zásadní věci, totiž ve věci důvěryhodnosti České republiky ve spojeneckých svazcích, šla hořkost porážky stranou. ODS pod vedením pana profesora sice chtěla zazlobit a chtěla mise rozdělovat na zásadní a méně zásadní a ty zásadní ať předloží vláda s důvěrou, ale i ona rozumně usoudila, že čeho je moc, toho je příliš a tak tedy nakonec je mandát našeho vojenského působení přesvědčivý a jednoznačný.
Ono takové hlasování 140 ku 29 se hned tak nevidí. Každopádně to nebylo takové to hlasování o půlnoci s rozdílem jednoho hlasu a je z toho jednou něco s váhou církevní restituce nebo penzijní reformy. Je škoda, že stejně rozhodně se parlament nezachoval ve věci vyjádření k novičoku a k páně prezidentově přičinlivém, vpravdě prokoumaném přispění k ruské propagandistické válce. To dopaldo fiaskem a už to vypadalo, že už jsme opravdu gubernií.
Po dnešním hlasování se vidina gubernie vzdálila. Nicméně je to výsledek bitvy a ne války. Oni se soudruzi budou snažit dál. Komunisté už dali najevo, že si podporu vlády rozmyslí a Okamura, ten bude taky koukat, kde urvat nějaký ten bod navíc. Jeho cíl je jasný – referendum, následná masáž a šup, pryč z NATO a EU.
Mimochodem, ještě několik takových GDPR a ta masáž bude hodně snadná práce, kterou bude moci vykonávat masér s ručičkami jak pápěrky.
Odpoledne nás s Ljubou chytla bouřka v Praze. Žádné drama se nekonalo – měl jsem besedu ve Vinohradském divadle, hrají tam velkolepou inscenaci podle románu mého táty Sňatky z rozumu, dali tedy dohromady takové malé komorní setkání s diváky, byl tam i autor hry pan Vedral a režisér pan Lipus. Moc hezké to bylo, jenže zatímco jsme si povídali, strhla se bouře. Hodná paní vrátná mi půjčila paraple, abychom se neutopili cestou na parkoviště.
Toť se ví že jsme mysleli na pejsky! Ti byli doma, ale Nora se bouřky bojí (jako ostatně prakticky všeho), jak tu bouřku přežila? A ono bylo krupobití. Jestlipak nezhyndrovalo zahradu, jako se to stalo před pár lety, kdy kroupy sedraly listí ze stromů?
Dostali jsme se do auta, vrátili paraple panu parkovákovi, aby ho předal paní vrátné, a vydali jsme se k domovu. Dojedeme do Modřan, samá voda. Vydáme se k Cholupicím, docela dost vody, Zamíříme k Točné, pár kapek. Břežany, taky tak nějak. Před Ohrobcem suchu a ve Zvoli naprosté sucho, tam Omán.
Všude bouřky, u nás nezaprší.