 |
Andrej Babiš navštívil prezidenta Miloše Zemana na zámku v Lánech a odvezl si příslib, že bude jmenován premiérem příští středu ve 14 hodin odpoledne. Bude jmenován bez ohledu na to, zdali členové ČSSD mu v referendum dají 100% hlasů anebo nahážou hlasovací lístky do kanálu. Na sociální demokracii nezáleží, jak se ostatně ukázalo taktéž ve čtvrtek, kdy pokus demokratického stranického bloku vnést Zemanovu propagandistickou služebnost Kremlu ve věci novičoku dopadlo fiaskem. Pod taktovkou neviděného dirigenta odmítla blokační většina poslanců se hlasování o programu schůze zúčastnit. Dnes tedy záleží jenom na Zemanovi, Babišovi, komunistech a Okamurovi.Jestliže toto je strategický cíl demokratických stran, a jako takový byl nejednou formulován, pak je to bingo, trefa do černého. Potíž je v tom, že to zajímá, respektive vzrušuje jen menší část voličů. Dá se čekat, že čas od času bude na Václavslkém náměstí a na Svoboďáku plno lidí, ale voliči pak půjdou a budou volit Okamury a Zemmany. Ze strany pravice je to heroický boj Moravanů u Hvězdy, hlava vztyčená, pěsti zaťaté, jiskrné oko přísně hledí. Je to však pochod od prohry k prohře, začalo to volbami a fiasko s prohlášením sněmovny je nejnovější, želbohu nikoli poslední v řadě. Volič vidí, že se dobrovolně odsunuli od válu, jak se čeky pěkně říká. Zaujali nekompromisní postoj, ovšem – aniž by měli variantu.
To je jádro toho neštěstí.
Blamáž s Babčenkem
Babčenkova pseudovražda vyvolala celosvětové haló. Ze všech ohlasů mě během čtvrtka nejvíz zaujalo vystoupení Alexandra Mitrofanova na Plusu. Uznává, že celé to aranžmá je neobvyklé, avšak, jak praví, je určeno jinému kulturnímu okruhu.
Zlatá slova, do mramoru tesat! Babčenkova pseudovražda opravdu náleží do jiného kulturního okruhu a chvalme Hospodina, že v tom kulturním okruhu nejsme, třebaže nás do něj celé generace levicových pokrokářů nakonec vtáhly a že jsme z něho vypadli je osudové národní štěstí. Tak do tohoto kulturního okruhu opravdu nepatříme.
Když ale pak následně Alexandr Mitrofanov dovozuje,že ta aféra je Putinova ostuda, pak mě napadá, jestli on sám do toho jiného kulturního okruhu nezabředl.
Viděno z jiného kulturního okruhu je Babčenkova pseudovražda kolosální ostuda, která Ukrajině principiálně uškodila. Ztráta důvěryhodnosti je jako ztráta panenství. Když je pryč, tak sbohem a šáteček. Kteréžto konstatování opravdu, ale opravdu neimplikuje, že Putinův režim není teroristický. Rusko bylo, je a bude říše zla, anebo… říše jiného kulturního okruhu. Kdo si zahrává s namlouváním, ten je padouch. Nebo Miloš Zeman.
|
|
Odpoledne nás s Ljubou chytla bouřka v Praze. Žádné drama se nekonalo – měl jsem besedu ve Vinohradském divadle, hrají tam velkolepou inscenaci podle románu mého táty Sňatky z rozumu, dali tedy dohromady takové malé komorní setkání s diváky, byl tam i autor hry pan Vedral a režisér pan Lipus. Moc hezké to bylo, jenže zatímco jsme si povídali, strhla se bouře. Hodná paní vrátná mi půjčila paraple, abychom se neutopili cestou na parkoviště.
Toť se ví že jsme mysleli na pejsky! Ti byli doma, ale Nora se bouřky bojí (jako ostatně prakticky všeho), jak tu bouřku přežila? A ono bylo krupobití. Jestlipak nezhyndrovalo zahradu, jako se to stalo před pár lety, kdy kroupy sedraly listí ze stromů?
Dostali jsme se do auta, vrátili paraple panu parkovákovi, aby ho předal paní vrátné, a vydali jsme se k domovu. Dojedeme do Modřan, samá voda. Vydáme se k Cholupicím, docela dost vody, Zamíříme k Točné, pár kapek. Břežany, taky tak nějak. Před Ohrobcem suchu a ve Zvoli naprosté sucho, tam Omán.
Všude bouřky, u nás nezaprší.